Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3088/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti R. D., zastoupeného JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou, sídlem Přemyslovská 1939/28, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2018 sp. zn. a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor daní, 2. oddělení, ze dne 5. března 2018 č. j. NCOZ-4466-650/TČ-2017-412301-C, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení y domáhal zrušení shora značených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o zajištění finančních prostředků.

Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel je společně s dalšími spoluobviněnými stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) , , a je důvodně podezřelý, že svým jednáním způsobil České republice škodu přesahující 48 milionů Kč. Peněžní prostředky, které byly výnosem z trestné činnosti se nepodařilo dohledat, a proto Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor daní, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") ústavní stížností napadeným usnesením zajistila podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, za použití § 79a odst. 1, 2 tr. řádu jako náhradní hodnotu věci finanční prostředky na bankovním účtu vedeném na jméno stěžovatele u Raiffeisenbank, a. s., a to až do výše 47 133 596,60 Kč.

Ke stížnosti stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení policejního orgánu zrušil a v souladu s příslušnými ustanoveními tr. řádu nově rozhodl o zajištění finančních prostředků na předmětném bankovním účtu, avšak jen do výše 59 539,36 Kč, 491,44 EUR a 160,05 GBP. Městský soud zohlednil, že jiným usnesením byly stěžovateli zajištěny finanční prostředky ve výši přesahující 47 milionů Kč, a proto po zrušení napadeného usnesení policejního orgánu rozhodl o zajištění finančních prostředků jen do výše jejich zůstatku na předmětném bankovním účtu ke dni 6. 3. 2018. Kromě splnění zákonných podmínek pro zajištění peněžních prostředků se městský soud zabýval i dalšími námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými.

II.

Argumentace stěžovatele

Stěžovatel uvedl, že je trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2018 č. j. NCOZ-4466-558/TČ-2017-412301-C, které však dle jeho názoru neobsahuje popis subjektivní a objektivní stránky trestného činu, a naopak je založeno na nepodložených a spekulativních závěrech policejního orgánu. Rozhodnutí policejního orgánu o zajištění finančních prostředků se o zahájení trestního stíhání opírá, a přestože stěžovatel proti němu vznesl řadu námitek, městský soud jim nepřisvědčil.

V ústavní stížnosti stěžovatel výslovně namítl, že v napadeném usnesení policejního orgánu absentuje konkrétní odkaz na předchozí souhlas státního zástupce se zajištěním, který bývá obyčejně v usnesení o zajištění minimálně datován a je rovněž uvedeno jeho číslo jednací, což v jeho případě nebylo. Z datace jednotlivých dokumentů založených v trestním spisu se domnívá, že žádost o předchozí souhlas státního zástupce nebyla řádně podána, a vyslovuje podezření, zda nebyla do spisu zařazena zpětně.

Stěžovatel se též podivil rychlosti rozhodování městského soudu o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, který se za pouhých deset minut (podle protokolu o neveřejném zasedání dne 27. 6. 2018) jistě nemohl seznámit se všemi podklady nutnými pro jeho rozhodnutí. Rozhodnutí městského soudu, mimo jiné poznamenané řadou chyb, se dostatečně nevypořádává s námitkami stěžovatele a nebylo doručeno obhájci stěžovatele, ale pouze stěžovateli samotnému, přesto je však orgány činné v trestním řízení považují za pravomocné.

Další námitky stěžovatel směřoval k samotnému trestnímu stíhání a k nedostatečnému prokázání naplnění formálních znaků skutkových podstat trestných činů, pro které je stíhán, z čehož dovozoval i nenaplnění podmínek pro zajištění náhradní hodnoty věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario). Ústavní soud nepřehlédl, že rozhodnutí policejního orgánu bylo městským soudem zrušeno, avšak s ohledem na námitku absence "předchozího souhlasu státního zástupce" k jeho vydání je v posuzované věci z ústavně právního přezkumu nevyloučil.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých je následně vybudováno meritorní rozhodnutí. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ústavní soud proto, jak již mnohokrát vyslovil ve své rozhodovací praxi, ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za přinejmenším nežádoucí [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467), usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2003 dostupná, jakož i dále citovaná rozhodnutí, v el. podobě na http://nalus.usoud.cz]. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem a svoje opodstatnění nalézá pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, již nikterak odstranit [srov. nález

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2006 (N 40/40 SbNU 331), nález

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2011 (N 144/62 SbNU 225), usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2012 a další].

Maximální zdrženlivost zachovává Ústavní soud i při přezkumu rozhodnutí o dočasném zajištění majetkových hodnot, které sice představuje zásah do základního práva (na pokojné užívání majetku - y), jedná se ovšem o zajištění dočasné, svou povahou zatímní, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 12. 2004, usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 9. 2009). Ústavní soud při svém rozhodování sleduje závěry plynoucí z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, který nepovažuje instituty plnící obdobnou funkci jako zajištění majetku za rozporné s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a při zdůraznění přiměřeného vztahu mezi použitými prostředky a sledovaným cílem přiznává státům širokou míru uvážení, pokud jde o způsob uplatnění prostředků zasahování, tak i o posouzení, zda jsou jejich důsledky ospravedlněné v obecném zájmu snahou o dosažení záměru příslušného zákona (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2000, odkazující na věc Handyside proti Spojenému království, 1976, A-24, § 62, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2004). Kasační pravomoc Ústavního soudu se tak uplatní teprve tehdy, byly-li v řízení před obecným soudem porušeny ústavní procesní principy nebo jsou-li závěry obecného soudu v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem [srov. nález

sp. zn.

ze dne 17. 4. 2014 (N 63/73 SbNU 209)].

Pod zorným úhlem závěrů shora vyložených Ústavní soud v posuzované věci konstatoval, že napadená rozhodnutí o zajištění finančních prostředků stěžovatele byla vydána v rámci jeho trestního stíhání, dostatečným a přiměřeným způsobem uvádí důvody, na jejichž základě orgán činný v trestním řízení dospěl k důvodnému podezření o výši škody způsobené trestnou činností stěžovatele a závěru o nutnosti zajistit finanční prostředky jako náhradní hodnotu výnosu z trestné činnosti. Ústavní soud též neshledal, že by napadená rozhodnutí vykazovala logické omyly či extrémní rozpory mezi důkazy a indiciemi, jež měl orgán činný v trestním řízení ve vztahu k relevantním skutkovým otázkám k dispozici, a z nich vyvozenými skutkovými závěry. O tom, že městský soud nepostupoval mechanicky, svědčí i samotná okolnost, že napadené usnesení policejního orgánu zrušil a výrazně moderoval výši zajištěné náhradní hodnoty finančních prostředků. Ústavní soud zdůrazňuje, že pro závěr o existenci konkrétních okolností, odůvodňujících zajištění majetkových hodnot obviněného stěžovatele lze z podstaty věci požadovat toliko určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, nikoli nepochybnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 věty první tr. řádu, požadovanou pro rozhodování o vině.

Výhrady stěžovatele k časové postoupnosti jednotlivých úkonů při rozhodování v posuzované věci či kritika rychlosti rozhodování městského soudu a existence vytýkaných chyb odůvodnění jeho rozhodnutí, nebyly způsobilé posunout věc do ústavně právní roviny a přivodit zásah Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí proto Ústavní soud hodnotil - vzhledem k limitům svého přezkumu - jako rozhodnutí, která v ústavněprávním přezkumu rozhodnutí daného typu z hlediska kautel y a Úmluvy obstála.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu