Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3157/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Studio D - akustika, s. r. o., sídlem U Sirkárny 467/2, České Budějovice, zastoupené Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem, sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. června 2018 č. j. -209, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ALK MAREK, s. r. o., sídlem Jablonského 409, Kardašova Řečice, a Jiřího Jiříka a Ing. Věry Jiříkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen "").

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 6. 2018 č. j. -209 v řízení o zdržení se zastínění pozemku změnil k odvolání vedlejší účastnice řízení obchodní společnosti ALK MAREK, s. r. o. (žalobkyně) usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 3. 2018 č. j. -171, kterým bylo stěžovatelce (soudem ustanovené znalkyni) přiznáno znalečné v celkové výši 41 059,60 Kč, tak, že stěžovatelce za podaný znalecký posudek přiznal znalečné v celkové částce 13 613,23 Kč. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelkou vyúčtovaná odměna za podaný znalecký posudek (vliv řady tújí na oslunění a osvětlení rodinného domu) ve výši 43 362 Kč je nepřiměřená obdobným odborným vyjádřením a světlotechnickým studiím podaným v období posledních tří let [viz , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Srovnáním s náklady na jiná obdobná odborná vyjádření dospěl krajský soud k závěru, že obvyklá odměna se pohybuje kolem 5 000 Kč za studii, nicméně přihlédl k rozsahu a podrobnému zpracování posudku a usoudil, že přiměřená době trvání a rozsahu znaleckého úkonu je částka 10 000 Kč. Kromě toho stěžovatelce přiznal rovněž náhradu cestovních výdajů podle

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Rozhodnutí krajského soudu považuje za překvapivé, neboť krajský soud svůj závěr o nepřiměřenosti odměny učinil, aniž by dal stěžovatelce prostor k vyjádření. Poukazuje přitom na to, že snížení původně přiznané částky téměř na čtvrtinu není možné považovat za zanedbatelné. Zpochybňuje rovněž porovnání s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými provedené krajským soudem. Stěžovatelka dále namítá absenci racionálního odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na tomto místě vysvětluje, že oproti sdělení jiných znalců, z nichž krajský soud čerpal informace pro stanovení obvyklé odměny, byl rozsah i náročnost znaleckého posudku vypracovaného stěžovatelkou daleko větší.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání [viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013

sp. zn.

(N 11/68 SbNU 169); rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz] a je zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Vzhledem k tomu, že proti napadenému rozhodnutí krajského soudu není přípustné dovolání [ , , ve znění pozdějších předpisů] ani jiný opravný prostředek, lze mít za splněnou i podmínku vyčerpání všech opravných prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejích práv poskytuje ( ). Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen Ústava")] a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. V souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému rozhodnutí, je pak Ústavní soud povinen zjistit, zda byly dodrženy ústavní meze vyplývající z hlavy pátéy, resp. zda v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich. Vedle absence řádného odůvodnění je z ústavního hlediska rovněž nepřípustná svévole (libovůle) při rozhodování, tj. situace, kdy je shledán extrémní rozpor mezi právními závěry a vykonanými skutkovými zjištěními, kdy není respektována kogentní norma, kdy výklad a použití právních předpisů neodpovídá uznávaným standardům výkladu, resp. všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, či je-li rozhodnutí založeno na právním výkladu, který je v extrémním rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [z rozsáhlé judikatury srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004

sp. zn.

(N 178/35 SbNU 375) a ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

6. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nepřiměřenosti jí vyúčtovaného znalečného. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřuje především v tom, že napadené rozhodnutí krajského soudu trpí deficitem řádného (tj. srozumitelného a logického) odůvodnění. Lze přitom samozřejmě souhlasit s tím, že i odůvodnění rozhodnutí o znalečném musí vyhovovat obdobným požadavkům na kvalitu, která je vyžadována u rozhodnutí ve věci samé. Na tomto místě je nicméně nutné připomenout, že při rozhodování o znalečném se [v případě zde použitého ] uplatňuje správní uvážení [viz usnesení ze dne 22. 10. 2003

sp. zn.

(U 22/31 SbNU 339)]. Ústavní soud je tak s ohledem na svoji úlohu oprávněn toliko k posouzení, jak již bylo uvedeno výše, zda rozhodující soud zachoval záruky práva na soudní ochranu podle y, tj. zda měl k dispozici a vzal v úvahu všechny relevantní podklady, zda své rozhodnutí odůvodnil a zda si nepočínal svévolně. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud při přezkumu rozhodnutí okresního soudu k vyjádření stěžovatelky přihlédl a aplikoval relevantní právní úpravu (příslušná ustanovení ).

7. Ústavní soud má rovněž za to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů přistoupil ke snížení původně přiznaného znalečného (nepřiměřenost hodin vykázaných stěžovatelkou za zpracování posudku, porovnání s jinými odbornými úkony ve stejném oboru). Na straně druhé a ve prospěch stěžovatelky krajský soud přihlédl k většímu rozsahu znaleckého posudku a jeho podrobnému zpracování. V posuzované věci tak Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska požadavků na kvalitu odůvodnění napadené rozhodnutí krajského soudu obstojí. Závěry zde uvedené vycházejí ze zákonných kritérií [ ] a reflektují konkrétní zvláštnosti zpracování posudku stěžovatelkou.

8. Ústavní soud konečně nesdílí námitku překvapivosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozhodoval k odvolání vedlejší účastnice řízení, která v něm námitku nepřiměřenosti rozsahu vyúčtovaných hodin uplatnila. K podanému odvolání měla stěžovatelka možnost se vyjádřit, což také učinila. Z tohoto pohledu nelze považovat rozhodnutí krajského soudu ve světle judikatury Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 18. 8. 2011

sp. zn.

(N 142/62 SbNU 203)] za překvapivé.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu