Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3565/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Zdeňka Pokorného, advokáta, sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. října 2018 č. j. -40, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, spolu s návrhem na zrušení části , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl vyzván, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Zároveň se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zrušil ustanovení bodů 6 a 13 třetí části čl. V , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. V projednávané věci napadeným usnesením odvolací soud vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku za odvolání. Z ústavní stížnosti není zřejmé, zda stěžovatel poplatek uhradil, zda se obrátil na soud s žádostí o osvobození (či snížení) od soudního poplatku a jaké případné následky (zejména ve smyslu hrozícího zastavení řízení) stěžovatelovo jednání mělo.

5. K tomu je třeba dodat, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 16. 3. 2006

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) dovodil, že samotné usnesení o výzvě k doplacení (zaplacení) soudního poplatku, byť proti němu není přípustný opravný prostředek, není konečným rozhodnutím ve smyslu ustanovení , proti němuž by bylo možno brojit ústavní stížností. Takovým rozhodnutím je až rozhodnutí o odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, popřípadě rozhodnutí o vyřízení podnětu dle zákona o soudních poplatcích (to však jen v případě, že stěžovatel soudní poplatek následně uhradí) [srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2007

sp. zn.

, ze dne 7. 9. 2010

sp. zn.

, ze dne 10. 3. 2011

sp. zn.

a zvláště pak ze dne 22. 11. 2012

sp. zn.

]. Uvedené závěry byly pak potvrzeny stanoviskem pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), kterým je ve věci rozhodující senát vázán. Pro podrobnou argumentaci lze stěžovatele odkázat na odůvodnění uvedených rozhodnutí, stejně jako na odůvodnění usnesení ze dne 29. 5. 2018

sp. zn.

(byť se postup obecných soudů v tomto ohledu liší).

6. Protože však podle obsahu ústavní stížnosti v projednávané věci dosud nedošlo ani k zastavení řízení, ani k úhradě vyměřeného soudního poplatku, je třeba podanou ústavní stížnost považovat za nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje.

7. Nutno dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť - jak Ústavní soud připomenul ve výše uvedené judikatuře - nadále mu zůstává otevřena cesta brojit proti případnému usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Zde mu bude eventuálně dán prostor vznášet veškeré námitky proti správnosti a samotnému určení povinnosti platit poplatek a konečně také i proti jeho výši (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

8. Zbývá dodat, že společně s ústavní stížností byl podán i návrh na zrušení shora uvedených ustanovení

9. Z ustanovení plyne, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu) [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

].

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl jako návrh nepřípustný podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu