Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2978/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavly Bálkové a Radka Zítka, zastoupených JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem, se sídlem Praha 4, Barrandova 1920/7a, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2018 č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1d (dále jen ""), dále namítají porušení článku 37 odst. 3y.

2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a soudního spisu, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé byli účastníky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. v pozici žalovaných. Předmětem řízení byla původně částka 15.556 Kč s příslušenstvím, která byla následně snížena částečným zpětvzetím žaloby na částku 8.517 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Berouně nejdříve usnesením ze dne 14. 2. 2018 č. j. -51 zastavil řízení co do částky 7.039 Kč s příslušenstvím a následně ve věci rozhodl dne 9. 5. 2018 rozsudkem č. j. -67, kterým stěžovatelům jako žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci (bratranci jednoho ze stěžovatelů) za jím pro ně provedené dílo (topenářské práce v jejich rodinném domě) částku 8.517 Kč spolu s úrokem z prodlená ve výši 8,05% ročně od 16. 2. 2017 a nahradit náklady řízení v částce 22.925 Kč. Soud se při svém rozhodování opřel o svědecké výpovědi, listinné důkazy a provedl šetření na místě, kde bylo dílo provedeno (tedy v domě žalovaných stěžovatelů).

3. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřují stěžovatelé zejména v tom, že rozsudek Okresního soudu v Berouně podle nich není náležitě odůvodněn, neboť se nevypořádává s jednotlivými námitkami a tvrzeními stěžovatelů a zkresluje skutkový stav.

4. Stěžovatelé namítají nedostatečně provedené důkazní řízení o provedení díla a polemizují i s právními závěry soudu, vyvozenými z uzavřené smlouvy o dílo. Stěžovatelé rovněž poukazují na svoji pozici spotřebitele. V neposlední řadě měl okresní soud zasáhnout do práv stěžovatelů i tím, že samotné řízení měl vést v rozporu s , protože řízení ve věci nezahájil na prvním jednání, ale toto odročil za účelem místního šetření (což podle stěžovatelů není v souladu se zákonem).

5. V samotné věci pak podle stěžovatelů panuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením věci, neboť nebylo nikterak zjištěno, kdy a jak došlo k dokončení díla ze strany žalobce, a rozsah tohoto díla tak, jak mělo být sjednáno, a rozsah skutečně provedeného díla.

6. Stěžovatelé se dále domnívají, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces tím, že byla určena nesprávná výše náhrady nákladů řízení, protože došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, a proto neměly být náklady stanoveny z původně vymáhané částky pro celé řízení.

7. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků.

8. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

9. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že napadené rozhodnutí je dostatečně konkrétně odůvodněno a nejsou z něho patrny rysy soudní svévole. Pouze v takovém případě by byl Ústavní soud oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout.

10. Podle ustanovení soud provedené důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ústavní soud jako soudní orgán ústavnosti (y) není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů (y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená ve výše citovaném - pokud soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyl v hodnocení důkazů shledán rozpor s ani libovůle, jež by vedla k porušení y. Svůj myšlenkový postup při hodnocení důkazů obecný soud ve svém rozhodnutí dostatečně odůvodnil.

11. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti však přistupuje ještě jeden aspekt. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje; výjimkou jsou případy, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti (jako je např. majetková situace dotčeného subjektu nebo kumulativní působení dalších obdobných případů) bude možno usoudit jinak, event. dopustí-li se orgány veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastává kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces (tj. s procesními principy, jež jsou pro vedení řízení stěžejními), ledaže by věc vykazovala "přesah" individuálního zájmu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421), ze dne 13. 10. 2011

sp. zn.

a ze dne 13. 8. 2013

sp. zn.

(dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

12. Vzhledem k tomu se Ústavní soud zaměřil na otázku, zda lze z obsahu ústavní stížnosti vyvodit, že by mohly námitky stěžovatelů dosáhnout ústavněprávní kvality, nic takového však nezjistil.

13. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu