Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3383/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů Stanislava Sosnovce a Milady Sosnovcové, obou zastoupených JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Francouzská 4, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -64 ze dne 9. 8. 2018 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -95 ze dne 24. 10. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že ve věci stěžovatelů dne 6. 6. 2014 vydal Městský úřad Benešov, odbor výstavby a územního plánování rozhodnutí č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, sp. zn. VÝST/78104/2012/JA, jímž pod výrokem I. rozhodl o umístění stavby ve výroku specifikovaně, pod bodem II. rozhodl o dělení a slučování pozemků parc. č. X1, X2 a X3 vše v k. ú. Myslíč a pod bodem III. stanovil podmínky pro umístění stavby a dělení pozemků. Dne 24. 8. 2015 vydal Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí sp. zn. SZ 120378/2014/KUSK REG/Gr, kterým pod bodem I. rozhodl o zamítnutí odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 6. 6. 2014 č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, sp. zn. VÝST/78104/2012/JA a pod bodem II. rozhodl o potvrzení předmětného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Dne 24. 10. 2017 vydal Krajský soud v Praze rozsudek sp. zn. o žalobě stěžovatelů proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeský kraj ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. SZ 120378/2014/KUSK REG/Gr, č. j. 117142/2015/KUSK, jímž byla pod bodem I. zamítnuta žaloba a pod bodem II. nepřiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. -64 ze dne 9. 8. 2018 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelů a rozhodnuto o nepřiznání náhradě nákladů řízení stěžovatelům, žalovanému a osobě zúčastněné na řízení.

3. Stěžovatelé spatřují v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze prvky nezákonné libovůle, neboť odůvodnění jejich rozhodnutí vykazuje znaky ústavně nepřípustného formalismu, rezignujícího na povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí. Uvádí, že ve své kasační stížnosti brojili proti faktu, že Krajský soud v Praze ve svém rozsudku akceptoval absenci řádného odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, a tuto jejich námitku označil za nedůvodnou i Nejvyšší správní soud s odůvodněním, že v daném případě závěry stavebního úřadu obstojí, a proto Krajský úřad Středočeského kraje své rozhodnutí nezatížil vadou nepřezkoumatelnosti a že není povinností Krajského soudu v Praze přesně označovat věty, které námitky vypořádávají. S tímto hodnocením však stěžovatelé nesouhlasí a namítají rozpor s . Stěžovatelé spatřují v takovémto odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu de facto rezignací na řádné odůvodnění správního rozhodnutí.

4. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků.

5. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé nepředložili žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojili proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Námitka nedostatečně pečlivého odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla obecnými soudy vypořádána. Ústavní soud v jejich závěrech neshledal libovůli a svévoli, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovateli namítané pochybení správního orgánu a navazujících rozhodnutí soudu nemá ústavně právní rozměr.

7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2018

Ludvík David

předseda senátu