Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3530/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Danuše Rodryčové, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Šumavská 31, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2018 č. j. -233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. května 2017 č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno její žalobě o zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatelka lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018 č. j. -278, kterým bylo odmítnuto její dovolání podle věty první , neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, protože v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka podle petitu ústavní stížnosti a obsahu plné moci nenapadá.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost tedy představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, kdy již náprava před ostatními orgány veřejné moci není (standardním postupem) možná.

V projednávané věci je v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením posledním procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího soukromého práva poskytuje, dovolání.

Pro posouzení projednávané věci je podstatnou skutečnost, že stěžovatelka sice dovolání podala, avšak v dovolání řádně nevymezila předpoklad jeho přípustnosti, což je podle obligatorní náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud z připojeného dovolání ověřil správnost závěrů Nejvyššího soudu.

Je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. věta za středníkem ), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání účastníka podávajícího ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. Nadto stěžovatelka ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadá a námitky vůči němu nevznáší, ale v ústavní stížnosti brojí především proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze.

Za situace, kdy stěžovatelka uplatnila dovolání jako poslední procesní prostředek k ochraně svých práv, avšak neučinila tak procesně správným způsobem a ani toto rozhodnutí o posledním procesním prostředku ústavní stížností nenapadla, je ve vztahu k rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků nepřípustná ve smyslu (srov. stanovisko sp. zn. a obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2018

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj