Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3617/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu Bohuslava Svobody, zastoupeného Mgr. Evou Decroix, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, č. j. -26, za účasti Nejvyššího soudu, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2017, č. j. -161, uložil obžalované povinnost vydat poškozenému (navrhovateli) bezdůvodné obohacení ve výši 193 250 Kč; její odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. zamítl. K dovolání odsouzené rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že výrok o vydání bezdůvodného obohacení zrušil a odkázal navrhovatele na řízení ve věcech občanskoprávních.

V projednávané věci byla pachatelka trestného činu odsouzena pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, jehož se dopustila tím, že poskytla svůj bankovní účet, na který byly protiprávně převedeny prostředky z účtu navrhovatele. Pachatelka peníze vyzvedla a předala je dál, nebyla však uznána vinnou, že peníze z účtu navrhovatele odčerpala, nemohla se tedy bezdůvodně obohatit a navrhovateli nemohl vůči ní předmětný nárok vzniknout.

Navrhovatel namítá, že soud prvního stupně posoudil nárok poškozeného nesprávně jako požadavek na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv jako nárok na náhradu škody, na což reagoval Nejvyšší soud a rozhodl i s přihlédnutím k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. S tímto vyjádřením však nebyl navrhovatel seznámen a nebyl ani poučen o možné změně právní kvalifikace - Nejvyšší soud tak měl zasáhnout do práva navrhovatele na spravedlivý proces.

Trestní řízení je zákonem upravený postup stíhání a potrestání pachatele trestného činu, který je veden jako "spor" mezi státem a pachatelem; nároky dalších osob (poškozených) proti pachateli jsou řešeny v přidruženém řízení a jejich vyřešení není hlavním úkolem trestního soudu. Poškozený tak může uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 a násl. trestního řádu). Nezbytným předpokladem přitom je, aby podal návrh, z něhož musí být patrné čeho a z jakého důvodu se domáhá. Úkolem soudu není kvalifikovat nároky poškozeného, ale ověřit, je-li nárok oprávněný a důvodný. Trestní řád tak sice umožňuje poškozenému domáhat se svých nároků přímo v probíhajícím trestním řízení, avšak nevyužitím této možnosti není poškozený připraven o možnost učinit tak v samostatném - občanskoprávním řízení, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto nároky jsou upraveny právě v zákoně č. , ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud přezkoumává především věci pravomocně skončené, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem - s využitím zákonných procesních prostředků pro to které řízení. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který má subsidiární charakter, a nastupuje teprve poté, kdy zákonem předvídané procesní nástroje selhaly; do té doby je ústavní stížnost nepřípustná a řízení před Ústavním soudem nemůže být zahájeno, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti ( ).

Neexistuje-li výrok soudu o nároku poškozeného (zrušil-li Nejvyšší soud v řízení o dovolání výrok o takovém nároku a odkázal jej na jiné - specializované řízení), není navrhovatel zbaven možnosti domáhat se svého nároku (práva na soudní ochranu) a může vyčerpat řadu procesních nástrojů, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Protože stížnost byla v tomto případě podána předčasně, Ústavní soud ji podle odmítl jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2018

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj