Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3351/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 7. 2018, č. j. -259, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2018, č. j. -227, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 8. 10. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli přeměňuje nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 273 hodin, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2015, č. j. -99, v trest odnětí svobody v trvání 273 dnů. Ke stížnosti stěžovatele rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci tak, že se zamítá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy by měly při přeměně trestu obecně prospěšných prací ukládat náhradní trest v pořadí, který by respektoval strukturu ustanovení § 65 odst. 2 trestního zákona. To znamená, že nejprve by mu měl být uložen trest domácího vězení, poté trest peněžní a teprve, pokud by se neosvědčil, trest odnětí svobody. Obecným soudům vytýká, že se blíže nezaobíraly tím, zda by nebyl schopen plnit peněžitý trest.

III.

Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.

Podle Ústavního soudu náleží ukládání trestu do diskrece obecných soudů, do níž jim v zásadě nezasahuje. Z ústavněprávního hlediska je podstatnou především ta skutečnost, že obecné soudy své závěry řádně odůvodnily, a že tyto nejsou založeny na libovůli či svévoli. Obecné soudy musí při trestání pachatele ukládat v souladu se zásadou přiměřenosti takové druhy trestu, jež nejlépe naplní jejich účel, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Pokud se očekávání obecných soudů v souvislosti s dopadem účinku trestu na pachatele v minulosti nenaplnilo, je na jejich úvaze, jakým způsobem budou při přeměně individualizovat trest tak, aby bylo, při naplnění zásady humanity, dosaženo účelu trestního řízení.

Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou ústavně konformní.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu