Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 832/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou, sídlem Opletalova 155/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2017 č. j. -723, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. S. a nezletilé S. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení ústavně zaručených práv vedlejší účastnice (dále též jen "nezletilá") zakotvených v d (dále jen " "), jakož i práv podle , a a 2 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. 7. 2017 č. j. -656 soud svěřil nezletilou do výchovy stěžovatelky jako matky, dále též "matka" (výrok I.), vedlejšímu účastníkovi, otci nezletilé (dále též "otec"), uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé počínaje dnem 23. 9. 2015 částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok II.). Nedoplatek na výživném za dobu od 23. 9. 2015 do 31. 7. 2017 ve výši 32 000 Kč uložil otci zaplatit do 31. 10. 2017 (výrok III.). Konečně obvodní sud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Obvodní soud vyšel ze zjištění, že rodiče spolu nežijí, otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením ke dni 23. 9. 2015. Nezletilá byla svěřena do výchovy matky, se kterou žije od narození, otec se s nezletilou nestýkal a nestýká. Výživné obvodní soud určil od okamžiku, kdy bylo určeno otcovství k nezletilé. Obvodní soud vzal za zjištěné, že otec dobrovolně přispíval na nezletilou od června 2015 měsíční částkou 3 000 Kč, že má ještě vyživovací povinnost k synovi, na kterého platí zvýšeně od 1. 2. 2017 částku 5 000 Kč měsíčně. Jeho příjem (výdělek i možný příjem z nemovitostí) se pohybuje kolem 35 000 Kč měsíčně. U matky vycházel z příjmu kolem 20 000 Kč. Nezletilá je alergik, nosí rovnátka. Na základě výše uvedeného obvodní soud dospěl k závěru, že přiměřeným výživným je výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Částku 17 000 Kč, kterou požadovala matka, pak zhodnotil jako nepřiměřenou schopnostem a možnostem otce. Dluh na výživném uložil soud otci zaplatit naráz do konce roku 2017.

3. Proti rozsudku obvodního soudu podala matka odvolání a napadla výroky o výživném. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 8. 12. 2017 č. j. -723 byl napadený rozsudek obvodního soudu ve výroku o běžném výživném za dobu od 23. 9. 2015 do 31. 8. 2017 potvrzen a počínaje dnem 1. 9. 2017 změněn tak, že výživné se zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně, které je otec povinen platit vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále soud rozhodl, že nedoplatek na výživném za období od 23. 9. 2015 do 30. 11. 2017 činí 15 831,80 Kč, který je otec povinen zaplatit do 31. 3. 2018 k rukám matky a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v předmětné věci soudy přiznaly výši výživného ve zcela standardní výši, která odpovídá běžným výdělkovým poměrům povinného, při vědomí věku a nákladů na nezletilé dítě, avšak bez dalšího, aniž by byly zjištěny jakékoli nadstandardní majetkové výhody, které otec požívá. Stěžovatelka uvádí, že soudy při stanovení výše výživného nevzaly v úvahu, že otec je vlastníkem nemovitého majetku v řádech několika milionů a nevzaly v úvahu ani možný výnos z využití nemovitostí efektivním způsobem, jakož i životní úroveň otce. To, že otec nad rámec velmi dobrých výdělkových poměrů disponuje zcela nadstandardním nemovitým majetkem, jakož i finanční částkou z prodeje části tohoto nemovitého majetku, však stanovené výživné neodráží. Stanovené výživné pro nezletilou, které je 14 let a která má zdravotní problémy (astma, alergie), při vědomí toho, že otec nad stanovený rámec ničím nepřispívá, nestýká se s dcerou, podle stěžovatelky odpovídá pouze výdělkovým poměrům otce (32 000 Kč čistého), avšak neodpovídá jeho nadstandardním majetkovým poměrům. Stěžovatelka upozorňuje též na skutečnost, že soudy obou stupňů nepřiznaly výživné na nezletilou zpětně po dobu tří let od podání žaloby, byť tento nárok je ze zákona jednoznačně dán a stěžovatelka jej ve prospěch své dcery uplatňovala. Soudy obou stupňů svůj postup ani nijak neodůvodnily. Stěžovatelka poukazuje na to, že nezletilé se zvyšovaly její náklady s jejím růstem, dospíváním a především s jejím onemocněním (alergie, astma).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle jsou ústavní stížnost oprávněni podat a) fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

7. V předmětné věci stěžovatelka v ústavní stížnosti výslovně uvádí, že napadeným rozsudkem došlo k zásahu do práv vedlejší účastnice, zaručených článkem 32 odst. 4 y a dále článkem 3 odst. 1, článkem 18 odst. 1 a článkem 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte, ani by současně tvrdila porušení svých vlastních ústavně zaručených základních práv.

8. Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti porušení ústavně zaručených práv vedlejší účastnice, Ústavní soud připomíná, že ústavní stížností lze namítat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně na právním postavení navrhovatele (stěžovatele) a nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů, neboť právní úprava řízení o ústavní stížnosti v [( ] zřetelně vylučuje, aby byla ústavní stížnost podána jménem či ve prospěch jiné osoby (tzv. actio popularis).

9. Ostatně Ústavní soud ve své judikatuře již zaujal zřetelný právní názor (viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2017

sp. zn.

, bod 3 odůvodnění), že "[p]rávní úprava řízení o ústavní stížnosti v [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého syna či dceru stěžovatele. V takovém případě je naplněn předpoklad odmítnutí podle ustanovení , a to jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným (shodně Ústavní soud rozhodoval např. v usnesení ze dne 10. 6. 2015

sp. zn.

, ze dne 9. 9. 2015

sp. zn.

, ze dne 14. 7. 2015

sp. zn.

, ze dne 13. 8. 2015

sp. zn.

, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz)."

10. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2018

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj