Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2609/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Mgr. Martina Šaška, zastoupeného JUDr. Zuzanou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Drašarova 958, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. -30, a Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2017, č. j. -46, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Krajského úřadu Středočeského kraje jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se měl dopustit přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2016 (dále jen "zákon o silničním provozu), tím, že dne 14. 5. 2015 ve 23:10 hodin v obci B., řídil osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholického nápoje s prokázanou hladinou 0,03 ‰ alkoholu v krvi. Městský úřad v Berouně rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. MBE/47126/2015/SPR-MaF, uložil stěžovateli za uvedený přestupek pokutu 2500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení 1000 Kč. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 13. 10. 2015, č. j. 105331/2015/KUSK-DOP/HRO, zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Stěžovatelovu žalobu proti výše uvedeným správním rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č. j. -46. Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelovu kasační stížnost jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. -30. Správní soudy shodně dospěly k závěru o dostatečně zjištěném skutkovém stavu ze strany správních orgánů a zákonnosti obou správních rozhodnutí, zdůraznily platnost zásady tzv. nulové tolerance alkoholu za volantem na území České republiky a uloženou sankci nepovažovaly za nepřiměřenou.

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 1. 8. 2018 a navrhuje jejich zrušení. Namítá porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle a 2 d (dále jen " "), a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a y (dále jen " "), porušení presumpce neviny podle y, zásah do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména podle y a porušení y.

V podstatné míře stěžovatel opakuje argumentaci vznesenou již v žalobě a kasační stížnosti. Zásah spatřuje zejména v tom, že se jej při kontrole, při které mu byla zjištěna hodnota alkoholu v krvi 0,03 ‰ po odečtení odchylky, příslušníci Policie České republiky nedotázali, zda před jízdou neužil ústní sprej, lékařské preparáty či kapky s obsahem alkoholu. Stěžovatel odmítá, že by před jízdou požil alkoholický nápoj. Obsah alkoholu v krvi stěžovatel vysvětluje užitím léků s obsahem alkoholu. Obecné soudy podle stěžovatele nedostatečně zjistily skutkový stav a nerespektovaly zásadu vyšetřovací a zásadu in dubio pro reo. Stěžovatel podpisem sjetin výsledků dechové zkoušky nesouhlasil s jejich následným použitím v přestupkovém řízení a správní rozhodnutí jsou pro něj překvapivá.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatele a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatel se svojí argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před obecnými soudy, snaží učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice, kterou není. Krajský soud i Nejvyšší správní soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnily zákonnost napadených správních rozhodnutí a vypořádaly se s argumentací vznesenou stěžovatelem.

V České republice platí tzv. nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení motorových vozidel. Z provedeného dokazování zcela zjevně vyplynulo, že stěžovatel před jízdou alkohol požil, a to bez ohledu zdroj alkoholu. Z příbalových letáků léků, které měl stěžovatel užít před jízdou, plyne, že obsahují alkohol (Sinupret a Dr. Theiss Echinacea) a nejsou vhodné pro řidiče (Bromhexin a Stoptussin). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu není podstatné, do jaké míry byl řidič ovlivněn, nýbrž je rozhodné, že ovlivněn byl, a to tím, že se v jeho těle nacházel alkohol. Stěžovatel si měl být vědom, že se může užitím uvedených léků bezprostředně před jízdou uvedeného přestupku dopustit.

S ohledem na shora uvedené proto dospěl Ústavní soud k závěru, že rozsudky Nejvyššího správního soudu a krajského soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu