Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3263/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BIO TOP s.r.o., se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice, zastoupené Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 12. 7. 2018, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se takto domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí obecného soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadeného rozhodnutí, vyplývá, že usnesením soudního exekutora Mgr. Alana Havlice, Exekutorský úřad Jeseník, ze dne 8. 6. 2018, č. j. 197 EX 3070/13-223, jmenovaný soudní exekutor mimo jiné zrušil jím vydané usnesení o příklepu a dále určil, že předražitelem spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v jeho rozhodnutí specifikovaných se stal původní vydražitel společnost BIO TOP, s. r. o. (stěžovatelka).

3. K odvolání původního předražitele Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že jestliže v předmětné věci odvolatel navrhl předražek, maje postavení spoluvlastníka dražených nemovitých věcí, pak v konkurenci s dorovnávajícím návrhem předražku ze strany vydražitele (stěžovatelky) se uplatní pravidlo o přednostním postavení spoluvlastníka.

4. Na základě tohoto kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pak jmenovaný soudní exekutor vydal - podle tvrzení stěžovatelky - rozhodnutí, kterými rozhodl tak, že zrušil své původní rozhodnutí a určil, že předražitelem spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v jeho rozhodnutí specifikovaných se stal původní předražitel Vlastimil Koníček. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala údajně odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích doposud nerozhodl.

5. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

6. Ústavní stížnost dle písm. d) y představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Povaze řízení o ústavní stížnosti by totiž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.

7. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je sice konečné v tom smyslu, že přímo proti němu již stěžovatelka nemohla podat dovolání, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému (potenciálnímu) zásahu do práv stěžovatelky, který by nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví. Uvedeným usnesením se totiž pouze zrušila předchozí rozhodnutí soudního exekutora s tím, že řízení bude probíhat dále (což také probíhá, o čemž ostatně svědčí i stěžovatelkou zmiňovaná rozhodnutí a opravné prostředky jí proti nim podané). V dané procesní situaci tak stěžovatelka bude moci v tomto pokračujícím řízení uplatnit všechny eventuální námitky a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015,

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2017,

sp. zn.

, či usnesení ze dne 19. 6. 2017,

sp. zn.

, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

8. Ústavní soud nadto - po prostudování obsahu ústavní stížnosti - dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod přípustnosti ani dle ustanovení , neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána (srov. k tomu např. Wagnerová, E. a kol. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.). Nic takového ostatně stěžovatelka ani sama netvrdí, přičemž za dostatečně tvrzený přesah vlastních zájmů stěžovatelky v tomto smyslu určitě nelze považovat jí formulovanou větu v samém závěru ústavní stížnosti, vyjadřující její přesvědčení, že napadeným usnesením krajského soudu bylo zasaženo do jejích základních práv v takové intenzitě, že podaná ústavní stížnost je i v této fázi soudního řízení přípustná, neboť Ústavní soud může svým rozhodnutím podle stěžovatelky zabránit v pokračování porušování základních práv stěžovatelky. Výjimečně judikovaná přípustnost ústavní stížnosti i proti kasačnímu rozhodnutí soudu [srov. zejm. nález

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; č. 147/2012 Sb.)] se proto v nyní posuzované věci uplatnit rovněž nemůže [srov. podrobněji např. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2017].

9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel skrze soudce zpravodaje předložený návrh odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2018

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj