Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3841/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Danuše Vošlajerové, právně zastoupené JUDr. Ivou Kunz Duchoňovou, advokátkou se sídlem Kořenského 15/1107, Praha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. -283 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2014 č. j. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 8. 12. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť jimi měly být porušeny její práva dle a d (dále jen " ").

2. Předmětné řízení se týkalo žaloby, prostřednictvím níž se žalobce domáhal toho, aby stěžovatelce (žalované) a druhému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit příslušný podíl na nákladech, které žalobce vynaložil na vybudování prodloužení vodovodního a kanalizačního řadu. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 11. 2013 č. j. -180 žalobu zamítl. Žalobce podal odvolání ke Krajskému soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"). Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozhodnutí prvostupňového soudu a uložil stěžovatelce a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 164 198 Kč s příslušenstvím (výrok I); dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až VI). Stěžovatelka a druhý žalovaný podali proti rozhodnutí druhostupňového soudu společné dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten ve vztahu k stěžovatelce dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť měl za to, že stěžovatelkou uplatněné dovolací námitky byly výlučně skutkového rázu; ve vztahu k druhému žalobci rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Stěžovatelka podala proti shora citovaným rozhodnutím krajského soudu a Nejvyššího soudu ústavní stížnost, jejíž podstata spočívá především v nesouhlasu stěžovatelky s procesem dokazování a hodnocení provedených důkazů krajským soudem. Porušení práva na spravedlivý proces dovozuje z toho, že krajský soud "zcela změnil skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně, dospěl k naprosto odlišným právním závěrům a rozhodl opačně než okresní soud," jakož i z toho, že skutkové závěry krajského soudu údajně nemají oporu v provedeném dokazování.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná ( a contrario).

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněným návrhem ve smyslu .

6. Ústavní soud úvodem připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

7. Dále z ústavního principu nezávislosti soudů dle y plyne zásada volného hodnocení důkazů soudem, jež je na zákonné úrovni vyjádřena , (dále jen " "). Dle této zásady jenom soud rozhoduje, které skutečnosti jsou relevantní a které důkazy provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné či žádoucí dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má soud za zjištěné a které dokazovat netřeba. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2017, § 23; všechna rozhodnutí dostupná též z: http://nalus.usoud.cz]. Výjimku z pravidla "nepřehodnocování důkazů" učiní Ústavní soud až v situaci, kdy hodnocení důkazů a z nich dovozené skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu, čímž vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Zásadám spravedlivého procesu ve smyslu y naopak odpovídá požadavek, aby soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry byly řádně (dostatečně), srozumitelně a logicky odůvodněny.

8. Zaprvé, Ústavní soud se zabýval námitkou stěžovatelky, že v odvolacím řízení neměla možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, pročež je rozhodnutí krajského soudu nutno považovat za překvapivé. K tomu Ústavní soud uvádí, že z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že odvolací soud - v souladu s příslušnými ustanoveními a judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 17. 2. 2015 (N 35/76 SbNU 485)] - ve věci nařídil jednání, na němž důkazy provedené okresním soudem zopakoval a dokazování zčásti doplnil. Stěžovatelka tudíž měla možnost vyjádřit se k provedeným důkazům. Zadruhé, Ústavní soud se zabýval také námitkou údajného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními krajského soudu. V jádru této námitky se nachází nesouhlas stěžovatelky s tím, že krajský soud považoval výpověď jednoho svědka za přesvědčivější než výpověď jiného svědka. Jak již bylo uvedeno, hodnocení důkazů je zásadně doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich úvahy svými vlastními. Z toho důvodu Ústavní soud pouze stručně uvádí, že krajský soud postupoval v souladu se zásadou přímosti a zásadou volného hodnocení důkazů a své rozhodnutí řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil - zejména objasnil, z jakých důkazů vycházel, jak je samostatně i ve vzájemné souvislosti hodnotil, jaké úvahy jej k těmto hodnocením vedly a proč považoval jisté důkazy za přesvědčivější než jiné. Zatřetí, Ústavní soud posoudil také námitku, že Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces. Dle Ústavního soudu Nejvyšší soud řádně objasnil, na základě jakých úvah dospěl k přesvědčení, že stěžovatelka uplatňuje pouze argumenty skutkového charakteru, které nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu (v rozsahu, který se týká posouzení přípustnosti dovolání stěžovatelky proti výroku I krajského soudu) proto není zatíženo žádnou zásadní vadou, jež by mohla odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k přesvědčení, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle y. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu