Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2804/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 5. 2017, č. j. -1644, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2017, č. j. -1976, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. -114, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení až 287, , , ve znění pozdějších předpisů, , , , , , a , o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, ve znění pozdějších předpisů, , kterým se pro účely stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Prostějově, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, a 2, a 2, až 3, , , a 2, , , , , , , a 2, , a d (dále jen " "). V jiných částech ústavní stížnosti je naznačováno i porušení ustanovení dalších lidskoprávních dokumentů, jmenovitě Úmluvy o lidských právech (pravděpodobně míněna Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), y základních práv Evropské unie a Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

2. Stěžovatel svou ústavní stížnost opakovaně doplnil dalšími podáními a přílohami. Ústavní soud se s nimi seznámil, podotýká nicméně, že tato doplnění nejenže nebyla podána prostřednictvím právního zástupce stěžovatele, ale v naprosté většině případů s aktuálním řízením nesouvisela buď vůbec, nebo pouze okrajově. Vzhledem k uvedenému k těmto doplněním Ústavní soud nepřihlédl [srv. mj. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

3. Stěžovatel byl Okresním soudem v Prostějově (dále jen jako "nalézací soud") uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a 2 písm. c) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako " ") a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Trestné činnosti se dopustil tím, že v rozhodném období v rozporu s ustanoveními , a , o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "zákon o návykových látkách") pěstoval na svém pozemku několik set rostlin konopí za účelem jeho zpracování do toxikomansky využitelné podoby a následné distribuce, přičemž část daných rostlin již měl zpracovánu. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen jako "odvolací soud") zamítl, Nejvyšší soud pak napadeným usnesením odmítl i jeho dovolání.

4. Pro uvedení do kontextu Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel je mnoho let propagátorem léčebných účinků marihuany a k tomuto účelu sám konopí ve značných objemech pěstuje, zpracovává a dále distribuuje. V souvislosti s touto činností již bylo proti němu vedeno několik trestních stíhání a stěžovatel je rovněž účastníkem mnoha řízení různého charakteru před orgány veřejné moci. Podaná ústavní stížnost nicméně mezi těmito spory a skutečnostmi často nerozlišuje a obsahuje rovněž argumentaci, která nijak nesouvisí s vymezeným předmětem řízení. Ústavní soud je však vázán petitem ústavní stížnosti (srv. např. nález ze dne 24. 4. 2018,

sp. zn.

, bod 20) a nemohl se proto zabývat jinými námitkami než těmi, jež mají vztah k napadeným rozhodnutím a s nimi spojenými řízeními.

5. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí obecných soudů za neudržitelná. Klíčová námitka směřuje k chybnému výkladu práva Evropské unie (dále jen jako "EU") obecnými soudy. Stěžovatel má totiž za to, že ustanovení a 24b zákona o návykových látkách, které byly do tohoto zákona začleněny novelou v roce 2013 ( ), měly charakter technického předpisu ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. 6. 1998, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, a vláda proto měla povinnost návrh novely notifikovat Evropské komisi. Jelikož uvedená novela notifikována nebyla, nemůže být předmětný právní předpis v souladu s judikaturou Soudního dvora EU vůči jednotlivci v trestním řízení vymáhán. Shodně jsou nevymahatelná též rozličná ustanovení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "vyhláška"). Tato vyhláška sice notifikována byla, ale pouze v tzv. naléhavém režimu, který byl v uvedeném případě použit neoprávněně. Protože jsou všechna citovaná ustanovení nevymahatelná, nelze pokládat jednání stěžovatele za trestné. V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že vnitrostátní česká úprava je v rozporu s Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen jako "SFEU"), protože nekonzistentně a nepřiměřeně omezuje volný pohyb léčebného konopí. Stěžovatel u obecných soudů navrhoval, aby v případě, že jím zastávaný výklad unijního práva nepřevezmou, podaly předběžné otázky Soudnímu dvoru EU a ten mohl výklad práva EU postavit najisto. Konkrétní znění předběžných otázek předkládá stěžovatel též v ústavní stížnosti a žádá, aby řízení o předběžné otázce zahájil Ústavní soud sám. Další, již mnohem stručněji odůvodněné námitky stěžovatele, směřují proti průběhu dokazování před obecnými soudy, které dle něj odmítaly provést navržené důkazy směřující k prokázání nulové společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele a náležitě neposoudily prospěšnost užití marihuany pro léčebné účely. Návrh na zrušení v petitu označených ustanovení právních předpisů pak není zdůvodněn vůbec.

6. Průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí je účastníkům znám, proto pokládá Ústavní soud jejich podrobnější rekapitulaci za neúčelnou.

7. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Návrh je přípustný a Ústavní soud má příslušnost k jeho projednání.

8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

9. Takové nedostatky však v projednávané věci shledány nebyly. Námitka týkající se chybějící notifikace novely zákona o návykových látkách postrádá opodstatnění. Stěžovatelem citované § 24a a 24b zákona o návykových látkách totiž vůbec nebyly v předmětném řízení aplikovány, jelikož trestná činnost souvisela s porušením § 4, § 8 a § 24 téhož zákona. Tato ustanovení jsou přitom součástí zákona od jeho přijetí, ke kterému došlo šest let před vstupem ČR do EU. Stěžovatelem (spíše implicitně) hájená teze, že při novelizaci předpisu X musí být notifikována i novelizací nezasažená předchozí ustanovení předpisu X, přitom není ničím podložená. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k trestné činnosti stěžovatele obecné soudy otázku, zda § 24a a 24b zákona o návykových látkách podléhaly notifikaci či nikoliv a s jakými následky, vůbec nemusely zodpovídat. Obdobně na tutéž námitku ostatně reagoval v jiném řízení týkajícího se stěžovatele již Ústavní soud (usnesení ze dne 5. 10. 2017,

sp. zn.

, body 29-33). Pro aktuálně přezkoumávané řízení je důležité, že se s předestřenou argumentací stěžovatele, týkající se (ne)notifikace, podrobně vypořádal nalézací soud. U napadených ustanovení vyhlášky také není z ústavní stížnosti zřejmé, jakým způsobem měly být v předmětném trestním řízení použity.

10. Judikatura Ústavního soudu týkající se (ne)podávání předběžných otázek konzistentně uvádí, že pouze svévolná nebo neudržitelná aplikace unijního práva obecnými soudy spojená s nepoložením předběžné otázky je porušením práva na spravedlivý proces a zákonného soudce (podrobně např. nález ze dne 11. 9. 2018,

sp. zn.

). Jak již bylo shora odůvodněno, ve vztahu k případné notifikaci citovaných právních předpisů není unijní prvek v přezkoumávaném trestním řízení vůbec relevantní. V souvislosti s údajným porušením čl. 34 SFEU se Ústavní soud taktéž domnívá, že postup obecných soudů neporušuje vymezený doktrinální rámec. Ze stěžovatelem citovaného rozhodnutí Soudního dvora (rozsudek ze dne 16.12. 2010, Josemans, C-137-09, všechna rozhodnutí Soudního dvora jsou dostupná na https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/) v rozporu s jeho tvrzením neplyne, že by byl v rámci EU zaručen zcela volný pohyb marihuany, byť pro lékařské a vědecké účely. Naopak, dané rozhodnutí jasně uvádí, že v tomto případě má jít o obchod "přísně kontrolovaný", čemuž česká úprava odpovídá. Výklad unijního práva obecnými soudy v tomto není svévolný či neudržitelný. Konečně námitky směřující proti průběhu dokazování pouze polemizují s hodnocením a závěry obecných soudů, potažmo obecným přístupem k regulaci konopných drog v ČR. Výše již bylo zdůrazněno, že Ústavní nemůže být stavěn do role další instance obecného soudnictví, není ani oprávněn v řízení o ústavní stížnosti abstraktně posuzovat efektivitu protidrogové politiky státu.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v projednávané věci nemá proti právním závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

12. Návrh na zrušení právních předpisů je k podané ústavní stížnosti návrhem akcesorickým a sdílí její osud. Jelikož ústavní stížnost byla odmítnuta jako nezpůsobilá meritorního projednání, nezbylo Ústavnímu soudu než bez dalšího odmítnout též návrh na zrušení v petitu vymezených ustanovení zákona o návykových látkách, , vyhlášky a

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2018

Ludvík David v. r.

předseda senátu