Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2465/18

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti TEMPARANO a. s., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, zastoupené JUDr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem Praha 5, Radlická 663/28, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018 č. j. -203 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017 č. j. -176, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek zaručené d (dále "") a právo na spravedlivý proces podle y.

2. Stěžovatelka uzavřela s právním předchůdcem vedlejšího účastníka, Lázeňské léčebnéy Ministerstva vnitra, dne 11. 12. 2008 smlouvu o pronájmu nemovitostí. Stěžovatelka se následně žalobou v řízení před obecnými soudy domáhala zaplacení částky 64 424 952,- Kč s příslušenstvím, kterou si nárokovala jako kompenzaci za dřívější ukončení smlouvy vedlejším účastníkem.

3. Obvodní soud pro Prahu 10 posoudil smlouvu jako smlouvu o nájmu podniku a částečným rozsudkem ze dne 18. 8. 2016 rozhodl tak, že nevyhověl návrhu žalovaného na přerušení řízení o žalobě na zaplacení 64 424 952 Kč s příslušenstvím (výrok I.); žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 62 324 906 Kč spolu s 8,05% p. a. úroky z prodlení od 6.12.2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); ohledně částky 2 100 046 Kč spolu s 8,05% p. a. úroky z prodlení od 6.12.2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodnutí o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 36 396 658,77 Kč spolu s 8,05% p. a. úroky z prodlení z částky 34 306 468 Kč od 6.12.2013 do zaplacení, s 8,05% p. a. úroky z prodlení z částky 1 684 511,36 Kč od 3.9.2013 do zaplacení, s 8,05% p. a. úroky z prodlení z částky 291 673 Kč od 31.1.2014 do zaplacení a o nákladech řízení vyhradil konečnému rozhodnutí (výroky IV. a V.).

4. Proti tomuto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 podal vedlejší účastník odvolání, o kterém rozhodnul Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatelky do výroků I. a III. odmítnul a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V. zrušil a v tomto rozsahu mu jej vrátil k dalšímu řízení. Toto usnesení Městského soudu v Praze následně stěžovatelka napadla dovoláním, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 26. 4. 2018 odmítnul jako nepřípustné. Je tedy zřejmé, že na základě zrušovacího rozhodnutí Městského soudu v Praze bude Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení o žalobě stěžovatele pokračovat. Jediným konečným výrokem ve věci je výrok III. rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž bylo stěžovateli vyhověno.

5. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyjádření účastníků řízení. Ze soudního spisu zjistil výše uvedené informace o tom, že řízení ve věci dále pokračuje. Vyjádření Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze obsahují jen rekapitulaci řízení a odkaz na odůvodnění napadených rozhodnutí a nepřinesla k věci nic nové, proto nebylo nutné je doručovat stěžovateli.

6. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

7. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

8. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle ; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic mu totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení o jeho žalobě skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

9. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2018

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka