Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3231/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., právně zastoupeného Mgr. Petrem Čechurou, advokátem se sídlem Palackého 70/1, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 9. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 a 3 tr. z. Ve věci byli ustanoveni znalci, a to za účelem vypracování znaleckého posudku na stěžovatele. Stěžovatel se chtěl znaleckému zkoumání podrobit pouze za přítomnosti jednoho ze svých obhájců. Provedení zkoumání a následné vypracování znaleckého posudku odmítli znalci provést s tím, že by přítomnost obhájce při jejich úkonu byla rušivým elementem.

Z výše vyložených důvodů nařídil Okresní soud Plzeň - město pozorování stěžovatele ve zdravotnickému za účelem vyšetření jeho zdravotního stavu. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že ji zamítl. Obě rozhodnutí obecných soudů napadl stěžovatel předmětnou ústavní stížností.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že cílem přítomnosti obhájců při znaleckém zkoumání nebyla snaha mařit vyšetřování, ale zajistit objektivitu provedeného šetření. Během prováděného šetření není jakýkoliv přezkum výpovědi posuzovaného, který se nemůže bránit proti tvrzení znalce. Podle obecných soudů není vyšetření znalcem úkonem trestního řízení, a proto zde není právo na přítomnost obhájce při vyšetřování znalce. Podle náhledu stěžovatele se tento nesmí na základě své výslovné žádosti dovolat právní pomoci k tomu kompetentní osoby. Tím má být zkracováno právo obviněného na obhajobu. Stěžovatel je toho názoru, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho práv, jež jsou mu garantovány , , d.

III.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících omezení stěžovatelovy svobody nařízením pozorování ve zdravotnickému, jmenovitě tr. řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejménad. Obecně platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").

Ochrana osobní svobody zaujímá v katalogu základních lidských práv místo bezesporu z nejvýznamnějších; pakližed v zakotvuje, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, je mimořádně důležité, aby splnění všech zákonem stanovených podmínek pro omezení tohoto práva bylo uvážlivě zkoumáno a možnosti jejich uplatnění vykládány restriktivně. Tento přístup je ostatně v souladu s principy trestního řízení, jmenovitě se zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti), spočívající v takovém postupu orgánů činných v trestním řízení, který zasahuje do základních práv a svobod jen pokud je to nezbytně nutné [ tr. řádu (srov. nález

sp. zn.

, 177/20 SbNU 249,

, N 105/41 SbNU 327)].

Uchýlit se k nařízení pozorování ve zdravotnickému dle ustanovení tr. řádu lze jen tehdy, není-li možné duševní stav obviněného vyšetřit jinak, čímž má zákon na mysli primárně aspekty odborné povahy, spojené s náročností vyšetření duševního stavu (srov. rozhodnutí sp. zn. Krajského soudu v Brně, uveřejněné pod č. 18/97 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tomu tak tehdy, jestliže z odborného vyjádření znalce je nepochybné, že bez takového pozorování nemohou být učiněny spolehlivé diagnostické závěry; soud sám takový závěr učinit nemůže, neboť jde o otázku, k jejímuž zodpovězení je třeba odborných znalostí (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, N 105/41 SbNU 327).

Z ústavní stížností napadeného usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že tento se výslovně zabýval tím, zda nařízení pozorování ve zdravotnickému je opatřením nezbytným, resp. zda duševní stav obviněného nelze vyšetřit jinak (srov. stranu 8 napadeného usnesení nalézacího soudu). Okresní soud svůj postup ve věci odůvodnil odkazem na vyjádření znalkyň, podle nichž nelze provádět vyšetřování za přítomnosti třetí osoby, neboť by tím mohl být ovlivněn výsledek vyšetření. Obecné soudy přitom nemohou zasahovat do odborné činnosti znalce. Stěžovatel se na jednu stranu svému vyšetření sice nebrání, na stranu druhou však trvá na takových podmínkách svého vyšetření, které jeho výsledky fakticky znehodnocují. Za takového stavu věci lze považovat závěry obecných soudů stran vyšetření zdravotního stavu stěžovatele ve zdravotnickému za ústavně konformní. Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti nepřednáší žádnou alternativu, která by mohla vést k naplnění účelu právní úpravy.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu