Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4013/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti nezl. E. Š., zastoupené rodiči P. Š. a D. V., právně zastoupené JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem Komenského 6, Dačice, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2016, č. j. -892, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. -944, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, č. j. -980, za účasti Okresního soudu v Kladně, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Oblastní nemocnice Kladno, a. s. se sídlem Vančurova 1548, Kladno, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem, se sídlem Vodičkova 33, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. Tvrdí přitom, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, resp. práva na rovnost zbraní v řízení před soudy ve smyslu a d.

2. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy nevyhověly její žalobě na náhradu škody na zdraví způsobené údajně protiprávním jednáním vedlejší účastnice při porodu a předporodních vyšetřeních. Možnost stěžovatelky prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním vedlejší účastnice a škodou na jejím zdraví byla přitom výrazně ztížena tím, že vedlejší účastnice ztratila či vůbec nevedla zdravotní dokumentace. V důsledku šlendriánu vedlejší účastnice a vady řízení před obecnými soudy tak stěžovatelce bylo dle jejího názoru znemožněno, aby efektivně hájila svá práva. Za jediné akceptovatelné řešení považuje stěžovatelka zrušení napadených rozhodnutí, přičemž v následujícím řízení by obecné soudy měly přenést důkazní břemeno na vedlejší účastnici a s ohledem na ztrátu klíčových důkazů konstatovat, že své důkazní břemeno neunesla.

3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

4. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Proto si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení a tato vyjádření předal k replice stěžovatelce. Jelikož však z těchto vyjádření neplyne nic nového, co by již nebylo obsahem vyžádaného spisu, resp. napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti, nepovažuje Ústavní soud za nutné obsah těchto vyjádření rekapitulovat.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. V projednávané věci stěžovatelkou předestřené argumenty ústavní rozměr nepostrádají. Návrh naopak vznáší klíčovou otázku důkazního břemena, resp. rovnosti účastníků řízení v situaci, kdy žalovaná (zde vedlejší účastnice) ztratila či nedbale vedla zdravotnickou dokumentaci, čímž byla stěžovatelce výrazně ztížena možnost domáhat se ochrany svých práv před soudem. Zjevná neopodstatněnost návrhu v projednávané věci nicméně plyne ze skutečnosti, že Ústavní soud již v minulosti obdobnou věc řešil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018,

sp. zn.

) a v jejím rámci též naznačil kritéria pro rozhodování dalších obdobných sporů.

7. Nosné důvody odkazovaného nálezu spočívaly v tom, že v případech medicínských sporů, kdy na straně jedné stojí pacient, tvrdící, že mu protiprávním jednáním poskytovatele zdravotních služeb vznikla újma, a na straně druhé poskytovatel zdravotních služeb, který porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta, může soud jako ultima ratio rozhodnout o obrácení důkazního břemene ohledně prokazování (ne)splnění některého z předpokladů odpovědnosti za újmu. Jestliže soud v případech medicínských sporů opomene zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene, porušuje tím právo na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1y, právo na rovnost účastníků řízení dle článku 37 odst. 3y a právo na spravedlivý proces dle článku 6 odst. 1 Úmluvy. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na odůvodnění citovaného nálezu.

8. Byť v obecné rovině právní závěry v tomto nálezu obsažené připouštějí možnost obrácení důkazního břemene ve sporech srovnatelných s projednávanou věcí, je zároveň projednávaná věc od věci řešené citovaným nálezem podstatně odlišná. Právě tato odlišnost pak odůvodňuje odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněnou.

9. V citovaném nálezu totiž Ústavní soud označil za protiústavní postup obecných soudů, které zamítly žalobu stěžovatele z důvodu neunesení důkazního břemene - to za situace, v níž byla nedostupnost zdravotní dokumentace zapříčiněna pochybením žalované nemocnice. Takové břemeno podle Ústavního soudu nemělo stěžovatele vůbec tížit. Tuto situaci Ústavní soud zároveň zřetelně odlišil od hypotetické situace, v níž by byl závěr o příčinné souvislosti vyloučen na základě provedeného dokazování (nález

sp. zn.

, odst. 48).

10. V projednávané věci se soud prvního stupně otázkou potenciálního obrácení či dělení důkazního břemene se soud dostatečně zabýval. Po rozsáhlém dokazování však dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním vedlejší účastnice a škodou na zdraví stěžovatelky není dána (srov. konstatování soudu prvního stupně na str. 3 napadeného rozsudku, podle něhož se "skutkový stav podařilo zjistit jinak"). Explicitně přitom konstatoval, že přistoupil k důkladnému výslechu všech svědků, neboť pracoval i s hypotézou, že zdravotnická dokumentace mohla být úmyslně zničena. Otázkou potenciálního obrácení či dělení důkazního břemene se soud tudíž zabýval.

11. Hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků a výslechů znalců) a skutkové závěry na jejich základě učiněné soudem prvního stupně přitom dle Ústavního soudu nejsou excesivní. Právě naopak: Ústavní soud konstatuje, že ve ztížené důkazní situaci soud prvního stupně argumentoval přesvědčivě a jeho skutkové závěry jsou podepřeny pečlivým kontextuálním srovnáváním a hodnocením jednotlivých důkazů.

12. Soud prvního stupně tak v prvé řadě přesvědčivě vyloučil příčinnou souvislost mezi prokázaným pochybením F. a škodou na zdraví stěžovatelky odkazem na následná vyšetření (která by případné riziko poškození plodu odhalila) a související přetržení příčinné souvislosti.

13. Za přesvědčivý a dostatečně podložený považuje Ústavní soud i druhý klíčový skutkový závěr, podle něhož k poškození zdraví stěžovatelky došlo v důsledku nešťastné náhody (pupečníková nehoda), a nikoliv v důsledku prodlení vedlejší účastnice a prodloužení hypoxie.

14. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že obecné soudy si při zjišťování skutkového stavu i při vyvozování příslušných právních závěrů počínaly ústavně konformně a neporušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces v žádném z jeho aspektů.

15. S ohledem na shora uvedené tudíž Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Ludvík David v. r.

předseda senátu