Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 89/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Kabourka, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2017 sp. zn. a proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení a d (dále jen " ").

2. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení a aby v této věci neprodleně jednal a postupoval, a to rovněž z důvodu porušení svých výše uvedených ústavně zaručených práv.

3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel v průběhu konkursního řízení podal podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") dva návrhy: jednak návrh na určení lhůty k předložení jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 28. 7. 2010 č. j. -6184 (resp. 6258) Nejvyššímu soudu k projednání, jednak návrh na určení lhůty k nařízení jednání k projednání jeho návrhu ze dne 15. 11. 2016 na zproštění JUDr. Šafránkové funkce správkyně konkursní podstaty ve lhůtě tří dnů tak, aby o něm mohlo být rozhodnuto do 31. 8. 2016.

4. Napadeným usnesením vrchního soudu ze dne 10. 8. 2017 sp. zn. bylo rozhodnuto, že oba návrhy stěžovatele se zamítají (výrok I.) a že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že v projednávaném dovolacím řízení není sporu o tom, že stěžovatel dosud není zastoupen advokátem a že v jeho případě nejde o výjimku z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dosud tak nejsou splněny procesní podmínky dovolacího řízení. Vrchní soud dále neshledal průtahy v řízení před městským soudem spočívající v tom, že nenařídil k projednání návrhu na zproštění JUDr. Šafránkové funkce správkyně konkursní podstaty jednání, jež městský soud neshledal za nutné nařizovat. Vrchní soud dovodil, že z právní úpravy není soudce povinen projednávat návrh na zproštění správce konkursní podstaty této funkce při jednání a může o něm rozhodnout bez nařízení jednání, neshledá-li sám, že je takový postup nutný. Navrhovatelovy námitky, že je třeba k provedení důkazů vždy nařídit jednání, nemají podle vrchního soudu oporu ani v zákoně č. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ani v ; existuje řada rozhodnutí, jimž nepředchází jednání a soud činí zjištění z jednotlivých důkazů. Stěžovateli vrchní soud přisvědčil jen v tom, že důkazy je třeba provádět při jednání o věci samé (s výjimkou podle ). Rozhodnutí o zproštění funkce správce konkursní podstaty však není rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k tomu, že nedošlo v uvedené věci ke stěžovatelem namítaným průtahům, vrchní soud jako nadřízený městskému soudu návrhy na určení lhůt k provedení procesních úkonů podle zákona o soudech a soudcích zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

6. V ústavní stížnosti stěžovatel považuje napadené usnesení vrchního soudu ze dne 10. 8. 2017 sp. zn. U133/2017, včetně postupu městského soudu, které vydání napadeného usnesení předcházelo, za porušující jeho práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a možnost obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, a dále právo na projednání jeho věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Stěžovatel uvádí, že z napadeného usnesení není zřejmé, jakým způsobem dospěl vrchní soud k závěru, že není spor o tom, že stěžovatel dosud není zastoupen advokátem. Ani vrchní soud, ani městský soud se nevypořádaly s tím, že při sepisu a podání dovolání stěžovatel zastoupen byl, a to JUDr. Alexandrou Řehákovou, která byla sice dne 2. 8. 2012 vyškrtnuta ze seznamu advokátů z důvodu úmrtí, nicméně dovolání bylo podáno v řádném zastoupení advokátkou již dne 30. 3. 2011. Pokud by pak dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí již po jeho podání či v přiměřené lhůtě, nebylo by nutno poté s odstupem několika let vyzývat stěžovatele k doložení právního zastoupení, když toto v době podání dovolání zcela zřejmě trvalo a bylo vykázáno plnou mocí. Takovým postupem obecných soudů došlo podle stěžovatele ke zcela neopodstatněným průtahům v řízení, které navíc zapříčinily porušení práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a možnost obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Dle názoru stěžovatele, který byl při podání dovolání řádně zastoupen, zde neexistuje důvod pro nepředložení předmětného dovolání Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, což však nebylo dosud učiněno. S ohledem na výše uvedené je podle stěžovatele zřejmé, že městský soud, který dosud dovolání Nejvyššímu soudu nepředložil, činí průtahy v řízení, které trvají již téměř sedm let.

7. Stěžovatel dále uvedl, že důvodem podání návrhu na určení lhůty k nařízení jednání k projednání jeho návrhu na zproštění funkce správkyně konkursní podstaty JUDr. Šafránkové byla skutečnost, že městský soud v této věci dosud neučinil žádný procesní úkon. Stěžovatel podal návrh na zproštění funkce správkyně konkursní podstaty JUDr. Šafránkové, neboť dle jejího tvrzení mělo chování stěžovatele vůči ní zablokovat konkursní řízení, a jedinou možností, jak tuto situaci vyřešit, bylo ukončení funkce správkyně konkursní podstaty JUDr. Šafránkové. Ta podala proti stěžovatelovi trestní oznámení, které se týkalo problematiky zcela v osobní rovině. Dle názoru stěžovatele je tak správkyně konkursní podstaty vůči němu zjevně podjatá. Městský soud uvedl, že k rozhodnutí o návrhu na zproštění funkce správce konkursní podstaty není třeba nařizovat jednání, ačkoli dle názoru stěžovatele jde o samostatné řízení, jehož účastníkem je správce konkursní podstaty a jedná se o jeho právech a povinnostech. Aby nebylo zmařeno právo stěžovatele na soudní ochranu, je nutné, aby věc byla projednána veřejně. Ačkoli soud nemá povinnost v tomto případě jednání nařizovat, dle názoru stěžovatele by bylo nařízení jednání v tomto případě účelné, a to z důvodu, aby mu bylo umožněno uplatnit veškeré důkazy, které soud provádí výlučně při jednání a v jeho přítomnosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

10. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i postup městského soudu v jím souzené věci, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžných zákonů, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17)].

12. Jde-li o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ( y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), Ústavní soud striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle zákona o soudech a soudcích, které považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy [např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2012

sp. zn.

(N 33/64 SbNU 349)]. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti podle § 164 cit. zákona.

13. Ústavní soud zdůrazňuje, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. S touto otázkou se přitom vrchní soud v napadeném usnesení náležitým způsobem vypořádal a jeho závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, ani v nich nelze spatřovat jakýkoliv kvalifikovaný exces, který by opodstatňoval vyhovění ústavní stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2018

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).

14. Vrchní soud neshledal průtahy v řízení před městským soudem spočívající v tom, že nenařídil jednání k projednání návrhu na zproštění JUDr. Šafránkové funkce správkyně konkursní podstaty. V souzené věci vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem dovodil, že v projednávaném dovolacím řízení stěžovatel dosud není zastoupen advokátem, přičemž v jeho případě nejde o výjimku z a nejsou tak splněny procesní podmínky dovolacího řízení a v případě, že by dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu, aniž by navrhovatel byl řádně zastoupen podle , dovolací soud by věc vrátil předkládajícímu soudu k odstranění nedostatku uvedené procesní podmínky ( , 209 ). Rovněž závěru vrchního soudu, že z právní úpravy není soudce povinen projednávat návrh na zproštění správce konkursní podstaty této funkce při jednání a může o něm rozhodnout bez nařízení jednání, neshledá-li sám, že je takový postup nutný, nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

15. V jiné věci téhož stěžovatele, na kterou stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal, se Ústavní soud v usnesení ze dne 30. 9. 2014

sp. zn.

naopak zabýval námitkou stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že nebyl po část řízení právně zastoupen, neboť jeho právní zástupkyně v průběhu řízení zemřela. Ústavní soud dospěl k závěru, že absence právního zastoupení v dovolacím řízení bez dalšího neznamená porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. V dané věci však nejde o tento případ, neboť v projednávaném dovolacím řízení stěžovatel není zastoupen advokátem v situaci, kdy dovolání ještě nebylo předloženo dovolacímu soudu.

16. Odkaz stěžovatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015

sp. zn.

neshledal Ústavní soud případným, neboť v dané věci šlo naopak o případ, kdy dovolání bylo sepsáno a podáno samotným stěžovatelem, nikoli advokátem, přičemž právní moc udělená právní zástupkyni pro zastupování stěžovatele v dovolacím řízení a právní zástupkyní sepsané dovolání byly podány až po uplynutí soudem stanovené lhůty.

17. Ústavní soud konstatuje, že postup vrchního soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci vrchního soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledává nepřiměřenými. Vrchní soud rozhodoval v souladu s ustanoveními y, jeho rozhodnutí není svévolné, ale je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím vrchního soudu či postupem městského soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

18. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu