Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3093/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Radoslavem Vagaským, advokátem, sídlem U Garáží 1611/1, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018 č. j. -51 a proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. února 2018 č. j. -1217, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Ž. P. a nezl. O. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soukromý a rodinný život, dále právo na soudní ochranu a rovněž právo na ochranu rodiny a rodičovství, tedy základní práva a svobody zakotvené mimo jiné v a násl. d (dále jen " "), v y a v y. Stěžovatel dále navrhuje, aby jeho ústavní stížnost byla projednána přednostně.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") zamítl usnesením ze dne 28. 2. 2018 č. j. -1217 návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým se stěžovatel domáhal uložení povinnosti matce nezletilého (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnici) umožnit stěžovateli stýkat se s nezletilým synem O. (v řízení o ústavní stížnosti druhým vedlejším účastníkem) bez její přítomnosti nebo bez přítomnosti jejích příbuzných. Dále okresní soud zamítl návrh stěžovatele, aby u něj nezletilý mohl v definované periodě přespat ze soboty na neděli. Usnesení okresního soudu bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018 č. j. -51 potvrzeno. Oba soudy se shodly na tom, že předběžné opatření je svou povahou mimořádným opatřením. Musí jít o situaci výjimečnou, která na druhou stranu nemá místo tam, kde by nešlo o úpravu předběžnou, ale ve svých důsledcích o úpravu konečnou. Konstatovaly, že tím, jak stěžovatel svými rozličnými návrhy zahlcuje soudy, jen zbytečně oddaluje rozhodnutí ve věci svých rodičovských práv a povinností k nezletilému. Stěžovatel podle nich nemůže očekávat, že stát (respektive soudy) bude řešit veškeré jeho neshody a problémy mezi ním a matkou nezletilého. Stěžovatel přitom podle obecných soudů ničím neosvědčil naléhavost úpravy poměrů spočívajících v úpravě styku s nezletilým s možností přespání, ani v uložení povinnosti matce umožnit stěžovateli stýkat se s nezletilým bez její přítomnosti a bez přítomnosti dalších osob.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především rekapituluje okolnosti případu, když jednoznačně formuluje zejména to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario). Přípustnost ústavní stížnosti neovlivnila skutečnost, že předchozí stěžovatelova ústavní stížnost napadající shodná rozhodnutí byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2018

sp. zn.

odmítnuta pro neodstraněné vady.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněným návrhem. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud dále ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí soudů. Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně, přičemž jejich úprava může být v průběhu řízení k návrhu dotčených účastníků změněna či zrušena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje, že v meritorním soudním rozhodnutí může dojít k významné změně dosavadní úpravy. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze zjistit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu y a a 3 y [viz např. nálezy ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171) či ze dne 1. 10. 2014

sp. zn.

(N 184/75 SbNU 39)]. Proto se Ústavní soud zpravidla nepovažuje být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 27. 3. 2014

sp. zn.

či usnesení ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který vyžaduje jeho zrušení [srov. např. nálezy ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

(N 131/62 SbNU 59) či ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

]. To však není případ stěžovatelovy věci.

7. Obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích zejména zdůraznily - s ohledem na povahu rozhodování o předběžných opatřeních - že v daném případě nejsou poměry tak naléhavé, aby je bylo potřeba upravit předběžným opatřením. Stěžovatel má ke svému synovi upraven styk, kdy soudy konstatovaly, že stěžovatel neprokázal, že by v něm byl rušen matkou nezletilého nebo jejími příbuznými. K této okolnosti stěžovatel nedokládá žádná věcná tvrzení ani v ústavní stížnosti. Domáhá-li se stěžovatel úpravy styku a možnosti přenocování nezletilého u něj, soudy v napadených rozhodnutích vysvětlily, že o rozsahu styku bude rozhodováno v řízení o věci samé, kdy opět stěžovatel ani v ústavní stížnosti nevysvětluje, v čem je možnost přenocování syna ze soboty na neděli při jeho výchově tak zásadní, aby musela být upravena právě předběžným opatřením.

8. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) zaručená stěžovateli ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Stěžovatelovu návrhu na předběžné projednání věci přitom Ústavní soud fakticky vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu