Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3127/18

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Slavičínského, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti postupu Ministerstva obrany v řízení vedeném před Ústavním soudem pod

sp. zn.

a nečinnosti ústavních činitelů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel svou ústavní stížnost označil výslovně jako ústavní stížnost "na postup Ministerstva obrany vůči Ústavnímu soudu ČR při projednávání ústavní stížnosti zákonodárců proti , spojený s následnou revizi stanovisek Ústavního soudu uvedených v nálezu ÚS č. 107/1996 Sb., a nečinnost ústavních činitelů tento stav řešit".

2. Podáním stěžovatele se stejným označením se Ústavní soud již zabýval ve svém rozhodnutí vydaném dne 19. 6. 2018 pod

sp. zn.

. Ačkoli stěžovatel z části proměnil svou argumentaci, podstata jeho podání zůstává stejná.

3. Stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s výsledkem řízení vedeném Ústavním soudem pod

sp. zn.

a nálezem publikovaným pod č. 107/1996 Sb., jímž Ústavní soud zamítl návrhy dvou skupin poslanců ve věci zápočtu dob služby vojáků z povolání pro účely výsluhového příspěvku. Stěžovatel ve svém podání uvádí, že výsluhový příspěvek je majetkovým právem a spadá pod ochranu čl. l Protokolu č. l Úmluvy, jeho omezení nebo odebrání může být provedeno pouze za podmínek, které stanoví zákon. Dále odkazuje na , 15 a 50 y a dovozuje, že závěry Ústavního soudu v citovaném nálezu ovlivnilo nesprávné vysvětlení ze strany Ministerstva obrany. Tvrdí, že důvodem, proč nedošlo ke konfrontaci Ústavního soudu s názory Ministerstva obrany, byla neúčast zástupců armády, kteří na jednání Ústavního soudu přijeli opožděně a jednání se účastnili pouze jako přihlížející. Stěžovatel vyjadřuje názor, že si závažnost jednání před Ústavním soudem vyžadovala účast zástupců Ministerstva obrany. Stěžovatel pak bez bližší specifikace uvádí, že je přesvědčen, že jeho stížnost nelze zužovat pouze na jeho majetkové právo, ale že vlastně chrání autoritu Ústavního soudu. Dále pak požaduje, aby se Ústavní soud proti nesprávnému postupu ostatních zúčastněných orgánů jednoznačně distancoval.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podaný někým zjevně neoprávněným. Podle je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jen tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

5. V nynější věci stěžovatel ve svém podání obecně kritizuje postupy státních orgánů, zmiňuje sice své majetkové právo, avšak aniž by jej jakkoli blíže specifikoval a vysvětlil. Ústavní stížností však lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně projevilo na jejím právním postavení. Stěžovatel však neuvádí, jakým způsobem se tvrzený protiústavní výkon veřejné moci v jeho právním postavení odrazil, resp. jak mu do jeho práva na ochranu majetku či případně dalších základních práv mělo být přímo zasaženo. Ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby či v zájmu ochrany veřejných zájmů však podat nelze, nepřipouští tzv. actio popularis. Stěžovatel ani neuvádí žádný individuální akt v konkrétní věci, týkající se konkrétně jeho osoby, který by byl vůbec s to zasáhnout do jeho základních práv a svobod.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2018

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka