Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 552/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti M. Z., advokáta, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2018 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 10. února 2018 a doplněné podáním ze dne 12. června 2018, stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle a 2d (dále jen "").

2. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, ze dne 27. března 2017 č. j. NCOZ-1668-426/TČ-2016-412202 bylo rozhodnuto podle ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění věci - peněžních prostředků na účtu vedeném na stěžovatele u Moneta Money Bank a. s., a to ve výši 56 984 000 Kč včetně příslušenství, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou namítal jeho věcnou nesprávnost.

3. Vrchní soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu podanou stížnost zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou proporcionality, když další zjišťovaná hodnota je spolu s hodnotami již zjištěnými v nápadném nepoměru s výší škody, která měla podle tvrzení policejního orgánu být způsobena (škoda 15 000 000 Kč ve vztahu k zajištěnému majetku v hodnotě přesahující 1,5 miliardy Kč).

5. Stěžovatel rovněž vyjádřil nesouhlas, jak se Vrchní soud v Praze s námitkou proporcionality vypořádal a vytýká mu, že před svým rozhodnutím náležitě neprošetřil a neaktualizoval stav věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen Ústava") a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud ve věcech týkajících se uplatnění zajišťovacích prostředků v rámci trestního řízení zdůraznil, že je nutno možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, ve kterých se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 28. srpna 2012

sp. zn.

). Podobně ve věcech týkajících se uplatnění zajišťovacích prostředků v rámci trestního řízení Ústavní soud zdůraznil, že posuzovat jejich oprávněnost je především úkolem orgánů činných v trestním řízení. Kasační pravomoc Ústavního soudu se proto může projevit teprve tehdy, byly-li v řízení před obecným soudem porušeny ústavní procesní principy či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem [srov. nález ze dne 17. dubna 2014

sp. zn.

(N 63/73 SbNU 209) a usnesení ze dne 13. července 2018

sp. zn.

].

9. Žádná výše uvedená pochybení v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Vrchním soudem v Praze, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vrchní soud se celou věcí řádně zabýval, rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Vrchní soud se vypořádal i s námitkami stěžovatele vznesenými v jeho stížnosti, zejména s tím, že skutečnosti, které byly dosud zjištěny prováděným prověřováním policejního orgánu v rámci úkonů podle § 158 odst. 3 trestního řádu a jsou zachyceny v předloženém spise, dávají dostatečný podklad k důvodnému podezření z rozsáhlé závažné trestné činnosti, páchané podezřelým J. K. prostřednictvím skupiny společnosti X způsobem uvedeným v napadeném usnesení policejního orgánu, přičemž analýzy dotčených bankovních účtů opodstatňují odhad výše škody na částku téměř 3 miliardy Kč. Vrchní soud v Praze shledal, že bylo důsledně dbáno oprávněných zájmů stěžovatele, přičemž zajišťovaná hodnota není v nápadném nepoměru s konkrétními skutkovými okolnostmi prověřovaného jednání a je přiměřená předpokládané výši škody vzniklé prověřovanou trestnou činností s vysokou typovou závažností. Zajištění konkrétních peněžních prostředků stěžovatele sice v jeho právech omezí, avšak jedná se o opatření na základě zákona a v souladu s ním. Podle závěru učiněného vrchním soudem zajištění sleduje legitimní cíl, je přiměřené zájmu společnosti na náležitém zjištění trestných činů a spravedlivém potrestání pachatelů. Ke stěžovatelem uvedeným námitkám zbývá dodat, že v podrobnostech lze odkázat na relevantní závěry obsažené v napadeném rozhodnutí.

10. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i y. Současně však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.

11. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu