Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2837/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní korporace KIMBEX, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Šalounova 326/40, zastoupené JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 38, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, č. j. -201, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. -166, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č. j. -124, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a) STOPRO FILM s. r. o. se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, b) Štefana Voržáčka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka je dovozcem a zpracovatelem mořských ryb a prodejcem výrobků z nich. V řízení před obecnými soudy se domáhala proti vedlejším účastníkům odčinění nemajetkové újmy v celkové výši 2 500 000 Kč spočívající v poškození její dobré pověsti, kterého se měli vedlejší účastníci dopustit produkcí filmu, v němž byl v negativní konotaci použit výrobek s logem stěžovatelky. Obecné soudy žalobě stěžovatelky nevyhověly, čímž podle ní porušily její právo na ochranu dobré pověsti ve smyslu d (dále jen " "), na ochranu majetku ve smyslu y a právo na spravedlivý proces podle y.

Stěžovatelka je toho názoru, že meritum projednávané věci leží v ústavněprávní rovině; zásah do její dobré pověsti podle ní přesáhl přípustnou intenzitu, kterou v demokratické společnosti nelze tolerovat. Stěžovatelka zpochybňuje dodržení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu ze strany nalézacího soudu, což následně potvrdil odvolací soud, nesouhlasí ani se skutkovými závěry, které obecné soudy přijaly. Dále k hodnocení důkazů uvádí, že otázka intenzity vlivu předmětné filmové sekvence na spotřebitele je podle stěžovatelky odborná a soudy ji v rozporu s vyhodnotily samy. Rozhodnutí dovolacího soudu nadto není podle názoru stěžovatelky navíc řádně odůvodněno.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů a nesdílí názor stěžovatelky, že jí vedené řízení dosahuje intenzity ústavněprávní roviny věci. Obecné soudy provedly k žalobě stěžovatelky odpovídající dokazování, důkazy hodnotily podle a své právní závěry srozumitelně a logicky odůvodnily. Přestože se nalézací soud a odvolací soud lišily v náhledu na otázku pasivní legitimace vedlejších účastníků, neměla tato skutečnost na výsledek řízení vliv, jak vysvětlil odvolací soud, který svým rozhodnutím napadený rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

Stěžejní otázkou pro posouzení žaloby byl vznik konkrétní újmy, která měla být stěžovatelce jednáním vedlejších účastníků způsobena. Na hodnocení této otázky panovala mezi obecnými soudy shoda. Stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a důkazní k otázce, jak konkrétně se obecně formulovaná újma v její obchodní sféře projevila. Z provedeného dokazování vyplynulo, že onen sporný moment filmu, v němž je zachyceno logo a obal produktu stěžovatelky, byl velmi krátký, nahodilý, nezřetelný a z hlediska podstaty zápletky pro diváka bezpředmětný. Stěžovatelce se navíc podařilo dosáhnout opatření k nápravě - rozostření sporného záběru v distribuci filmu prováděné Českou televizí, čímž bylo další riziko spojení negativního hodnocení jídla filmovými postavami s výrobkem vyloučeno. Obecné soudy proto ve shodě dospěly k závěru o nedůvodnosti podané žaloby a Ústavní soud neshledává prostor o tomto závěru pochybovat.

Lze přisvědčit stěžovatelce v tom smyslu, že odůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu je kusé. Spravedlivost řízení však Ústavní soud hodnotí jako celek a z tohoto pohledu řízení před obecnými soudy obstálo. Nic nenasvědčuje tomu, že by obecnými soudy byla ochrana základním právům stěžovatelky upřena.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu