Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2285/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti JUDr. Markéty Tukinské, Ph.D., zastoupené JUDr. Lucií Mikšovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. dubna 2018, č. j. -2457, a zamítavé části usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. listopadu 2017, č. j. -2429, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Výše uvedeným usnesením přiznal Okresní soud v Teplicích stěžovatelce odměnu za úkony právní služby ve výši 42 671 Kč, co do částky 2 590 Kč její návrh zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením stížnost stěžovatelky zamítl.

Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), uvádí, že opatřením soudu byla ustanovena obhájkyní obviněného, který byl uznán vinným. Stěžovatelka podala návrh na úhradu odměny v celkové výši 45 261 Kč včetně DPH, soud prvního stupně jí však nepřiznal náhradu za jeden úkon právní služby, jeden režijní paušál a část DPH s tím, že vyúčtované nahlížení do spisu nebylo úkonem právní služby a nelze jej posoudit podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Krajský soud nezjistil opodstatněnost stížnosti, a stěžovatelka je proto přesvědčena, že obecné soudy porušily její práva zakotvená v písm. d), 26 odst. 3, 36 odst. 1 a 40 odst. 3 d (dále jen " "). Podle stěžovatelky jde o postup soudu, který přesahuje její konkrétní případ a dopadá na právo obviněného na přípravu obhajoby a spravedlnost soudního řízení jako celku.

Stěžovatelka uvádí, že nahlížela do rozsáhlého policejního spisového materiálu v době, kdy vše nasvědčovalo rozšíření obvinění, aby mohla řádně vykonávat obhajobu, neboť byl předpoklad výslechů obviněného k novým skutkům, a proto nebyl čas odložit nahlížení až po skončení vyšetřování. Stěžovatelka je přesvědčena, že nahlížení bylo nezbytné pro efektivní zastupování obviněného, bylo na místě seznámit se s další neznámou částí spisu, nešlo tedy o úkon neopodstatněný, který navíc trval hodinu a osmnáct minut.

Podle stěžovatelky bylo již v době tvorby advokátního tarifu zřejmé, že se objeví tarifem nepředvídané úkony; současně si je vědoma, že souhlas s ustanovením zahrnuje poskytování služeb za odměny a podmínek stanovených státem a že ne každá fakticky poskytnutá služba bude úkonem podle advokátního tarifu. Přesto je přesvědčena, že pokud na provedený úkon soudy neaplikovaly ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu, zasáhly do výše uvedených práv jejích i jí zastupovaného obviněného.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení je povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí vyvolávat reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Právě proto postupuje Ústavní soud v řízení o náhradě nákladů řízení ustanovenému obhájci nanejvýš zdrženlivě, neboť způsobilost dosáhnout ústavněprávní roviny nastává teprve v případě extrémního zásahu do práv obhájce či výjimečného vykročení z pravidel tohoto řízení (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publ. in N 118/73 SbNU 821 či nejnověji usnesení

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná v databázi NALUS http://nalus.usoud.cz).

Ústavnímu soudu nepřísluší výklad podzákonného prováděcího právního předpisu, zejména za situace, kdy stěžovatelka v ústavní stížnost sama konstatuje povědomost o důsledcích vyslovení svého souhlasu, že aplikace advokátního tarifu soudem nemusí vždy korespondovat s její vlastní představou. V postupu obecných soudů v projednávané věci nenastal výše zmíněný extrémní zásah do práv stěžovatelky ani případ výjimečného vybočení z pravidel rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce. Nelze se proto ztotožnit s přesvědčením stěžovatelky o tvrzeném porušení zákazu nucených prací ( písm. d) y), nebyla-li odměněna za úkon, jen proto, že jej považovala za taktický pro obhajobu. Právo na obhajobu ( y) pak nesvědčí stěžovatelce, coby obhájkyni, ale obviněnému, a naplnění tohoto práva není přímo vyjádřeno v advokátním tarifu.

Stěžovatelka tak není spokojena s nepřiznáním odměny a náhrady hotových výdajů za jeden úkon a se způsobem, jak o její stížnosti rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem. Především krajský soud se stěžovatelčinou námitkou zabýval podrobně, srozumitelně a jasně uvedl, proč považuje nesouhlas stěžovatelky za nedůvodný. Za dané situace Ústavní soud nespatřuje v napadených usneseních tvrzená pochybení ani zásah do základních práv stěžovatelky. Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu