Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2204/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Karola Kandrače, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Opletalova 608/2, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2018, č. j. -364, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. března 2018, č. j. -356, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 výše uvedeným usnesením nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku; k odvolání Městský soud v Praze napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), uvádí, že byl neúspěšný v řízení ve věci samé, a proto podal proti nepříznivým rozhodnutím dovolání, za které mu byl vyměřen soudní poplatek ve výši 14 000 Kč. Stěžovatel podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou doplnil doklady osvědčujícími jeho tíživou finanční situaci - přesto mu osvobození soud nepřiznal. Stěžovatel polemizuje se závěry soudů, které jej neosvobodily od soudních poplatků, poukazuje na nemožnost prokázat neexistenci dalšího příjmu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -104, i nález Ústavního soudu

sp. zn.

) a uvádí, že v rozporu s právní úpravou znemožňuje soudní praxe osvobození od soudních poplatků i v odůvodněných případech. Touto cestou se vydal i zákonodárce, který zavedl placení soudních poplatků i v řízeních o náhradu škody podle [o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Zavedení poplatkové povinnosti v těchto řízeních má minimalizovat počet žalob a při současném neosvobození od soudního poplatku se týká především osob sociálně slabých. V projednávané věci stěžovateli nebyl již dříve ustanoven advokát, ačkoliv i tehdy doložil svoji finanční situaci. Ve věci samé se přitom domáhá vůči státu náhrady škody vzniklé mu z jiného, pro něj nákladného řízení. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na vyjádření soudkyně Ústavního soudu v časopisu Respekt (3/2014) i na nález

sp. zn.

; namítá, že právní úprava ( ) umožnuje svévoli a tvrdí i přepjatý formalismus ve vztahu k základním právům účastníků řízení - k tomu odkazuje na nález sp zn.

. S ohledem na uvedené navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil, neboť jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 3 a 37 odst. 3 d (dále jen " ").

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), který není dalším stupněm obecných soudů a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. O osvobození podle rozhodne soud, odůvodňují-li to (celkové) poměry účastníka, který je musí nejen tvrdit, ale i věrohodně osvědčit. Institut osvobození od soudních poplatků, tím spíše úplného osvobození, je výjimečný. Poplatkové záležitosti mají fiskální charakter a "přísnost" zákonodárce i soudů v oblasti osvobozování od poplatků je zcela namístě.

Z napadených usnesení je patrné, že stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání a uvedl výši příjmů svých a své manželky, aniž by soudu blíže osvětlil, jak hradí výdaje, které jsou vyšší než uvedené příjmy, nemá-li úspory, a jaké konkrétní důvody jej vedly k uzavření dohody o pracovní činnosti se mzdou hluboko pod hranicí minimální mzdy. Stěžovatel však tyto nejasnosti nevysvětlil ani soudu prvního stupně, ani v odvolání, znaje konkrétní důvody odmítnutí jeho žádosti. Soudy tedy nerozhodly nepříznivě o návrhu stěžovatele proto, že by popíraly jeho nepříznivou ekonomickou a sociální situaci, ale proto, že stěžovatel věrohodně nevysvětlil nejasnosti spjaté s jeho požadavkem. Toto jeho pochybení však není možné přikládat k tíži obecným soudům, které rozhodly napadenými usneseními.

Jakkoliv Ústavní soud rozumí důvodům, které stěžovatele vedly k podání ústavní stížnosti, nejsou napadená rozhodnutí zásahem do jeho zaručených práv. Podle y a y, lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a zákonem stanoveným způsobem; v rozhodování o soudním poplatku, případně osvobození, je soud povinen pečlivě zkoumat všechny důvody udělení výjimky z této fiskální zákonné povinnosti. Proto v projednávané věci Ústavní soud nezjistil tvrzené pochybení obecných soudů a ústavní stížnost odmítl.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu