Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3007/18

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 27. března 2018, ve znění opravného usnesení č. j. -515 ze dne 14. května 2018, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. -290 ze dne 22. února 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 12. 7. 2018, doplněnou podáním ze dne 6. 9. 2018, doručenou Ústavnímu soudu elektronicky dne 6. 9. 2018, se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , a d, domáhala zrušení shora označených rozhodnutí.

Z obsahu podání a po dotazu u Krajského soudu v Ostravě vyplynulo, že napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, v němž byla v celém rozsahu zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se proti žalovaným Antonínu a Mileně Machačovým domáhala odstranění stavby, náhrady škody a určení neplatnosti pasportu.

Stěžovatelka uvedla, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl doručen její právní zástupkyni dne 26. 6. 2018 a že proti němu podala dne 12. 7. 2018 ústavní stížnost. Není si však jistá, zda při odesílání ústavní stížnosti nepochybila, neboť dotazem zjistila, že ji Ústavní soud neeviduje. Pokud se tak stalo, stěžovatelka požádala o prominutí zmeškání lhůty.

Ústavní soud poznamenává, že ústavní stížnost stěžovatelky z července 2018 (směřující proti týmž rozhodnutím obecných soudů jako v nyní posuzované věci) obdržel dne 13. 7. 2018, zaevidoval ji pod

sp. zn.

, usnesením ze dne 31. 7. 2018 ji odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a předmětné usnesení doručil stěžovatelce do datové schránky dne 9. 8. 2018.

K návrhu stěžovatelky na prominutí lhůty k podání ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že , stanovící dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, je ustanovením kogentním, které prominutí lhůty neumožňuje. Ústavní soud proto nemá žádný prostor, aby o návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti jakkoliv usuzoval či rozhodoval.

Uvedla-li stěžovatelka, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě jí byl doručen dne 26. 6. 2018, lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dnem 27. 8. 2018 (pondělí). Je tak zřejmé, že ústavní stížnost podaná Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2018 byla podána po lhůtě stanovené zákonem.

Shora uvedený závěr však platí pouze za předpokladu, že ústavní stížnost byla přípustná, tj. že stěžovatelka v souladu s vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Takovým prostředkem je i dovolání jako mimořádný opravný prostředek, který je stěžovatelka povinna (v rozsahu v jakém je podle a násl. přípustný) vyčerpat, tj. dosáhnout rozhodnutí o něm [viz usnesení ze dne 28. 3. 2013

sp. zn.

(U 5/68 SbNU 541), dostupné v elektronické podobě i na http://nalus.usoud.cz)].

Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla, zda podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, případně v jakém rozsahu předmětný rozsudek napadla (napadená rozhodnutí nebyla k ústavní stížnosti připojena). Ústavní soud však nahlédnutím do přílohové obálky spisu

sp. zn.

zjistil, že stěžovatelka podala dne 9. 7. 2018 dovolání, jímž napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém jeho rozsahu; dotazem u Krajského soudu v Ostravě byla tato skutečnost ověřena. S ohledem na tato zjištění považoval Ústavní soud posuzovanou ústavní stížnost za nepřípustnou (s výhradou shora uvedenou), neboť rovněž ověřil, že o dovolání dosud nebylo rozhodnuto.

Ústavní soud nepřehlédl vadu ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky ( ), ale netrval na jejím odstranění, neboť z údajů obsažených v ústavní stížnosti bylo zjevné, že její věcný přezkum je vyloučen.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle a písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2018

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka