Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1816/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Oldřicha Mrózka, zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou, sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. března 2018 č. j. -85, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2016 č. j. -59, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. října 2014 č. j. 26430/14/5000-14102-711138, č. j. 26432/14/5000-14102-71138 a č. j. 26433/14/5000-14102-711138 a rozhodnutí Finančního úřadu v Kopřivnici ze dne 12. dubna 2011 č. j. 46475/11/376920806066, č. j. 46604/11/376920806066 a č. j. 46631/11/376920806066, spojené s návrhem na zrušení slova "dosavadní" a písmen b), c) a d) v a slov "a před Ústavním soudem" v , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, části ve slovech "o lhůtách pro zánik práva ve věcech daní, cel, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků, nebo státních fondů nebo Národního fondu" a , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj - Územní pracoviště v Kopřivnici, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Stručný popis věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž měl být porušen , , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Dodatkového protokolu č. 12 k Úmluvě a y. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení shora uvedených ustanovení (res. jejich částí) daňového řádu a .

2. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rubrikovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jímž byla zrušena veškerá výše identifikovaná rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá obsáhlou argumentaci, již z níže rozvedeného důvodu netřeba podrobněji rekapitulovat, ve které - stručně řečeno - primárně zpochybňuje správnost orgány veřejné moci provedeného výkladu institutu prekluze v daňovém řádu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost však z níže uvedených důvodů není přípustná.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu . Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

6. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53)]; posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů zjevně nespadá.

7. Jak patrno z výše uvedeného, Nejvyšší správní soud v posuzované věci zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rozsudku krajského soudu, jímž byla napadená rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Je tak zjevné, že stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v dosud neskončeném řízení. Žádný důvod, pro který by jeho ústavní stížnost měla být přípustná, ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani neuvádí; stěžovatel sice v ústavní stížnosti poukazuje na , tvrzený přesah vlastních zájmů však ničím nedokládá, a ani Ústavní soud žádný takový přesah neshledal.

8. Ústavní soud proto podle odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou a spolu s ní podle téhož zákona odmítl - aniž by se jím mohl věcně zabývat - i stěžovatelův návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť takový návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu