Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2164/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Jaroslavy Dzikové Lukoszové, zastoupené Mgr. Lucií Změlíkovou, advokátkou se sídlem Mariánské nám. 965/6, Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2018 č. j. -194 a proti postupu Krajského soudu v Brně v řízení ve věci sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a za účasti 1. Okresního soudu ve Znojmě a 2. obchodní společnosti E.ON Energie, a. s., IČ 26078201, se sídlem F. G. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Jaroslava Dziková Lukozsová (dále rovněž "stěžovatelka" nebo "žalovaná") napadá v záhlaví tohoto usnesení označené rozhodnutí a postup krajského soudu, kterým prý bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ( d, dále jen "Listina"), právo na právní pomoc ( y) a právo na zákonného soudce ( y.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:

U Okresního soudu soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") probíhá pod sp. zn. občanskoprávní spor, v němž se obchodní společnost E.ON Energie, a. s. (dále jen "žalobkyně") proti žalované domáhá zaplacení částky 19 196,- Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení úhrady za odebranou energii.

Okresní soud usnesením ze dne 10. 4. 2018 č. j. -165 zastavil řízení o žádosti žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť dospěl k závěru, že žalovaná opakovaně podává žádosti o ustanovení zástupce a o přiznání osvobození od soudních poplatků, přičemž v nich neuvádí žádné nové skutečnosti a novému věcnému projednání brání ve smyslu ustanovení překážka věci pravomocně rozhodnuté.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 25. května 2018 č. j. -194 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalované pro toto řízení zástupce neustanovil. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že ze strany žalované jsou tvrzeny nové skutečnosti, spočívající zejména v jejím ukončení pracovního poměru a v evidenci na úřadu práce; žalovaná tvrdí, že zvýšení výdajů si vyžádá i nástup dítěte na střední školu mimo místo trvalého bydliště. Krajský soud tak dospěl k závěru, že změna poměrů se týká pouze finanční situace žalované a mohla by mít vliv pouze na rozhodování z hlediska ustanovení , nikoli však v otázce ustanovení zástupce, neboť v projednávané věci již bylo opakovaně zdůrazněno, že jde o řízení nikoli složité, při němž nedochází k řešení žádné právní otázky. Žalovaná rovněž zpochybňuje pouze okolnosti skutkového rázu (zaúčtování dvou záloh), takže k ochraně práv a zájmů žalované není nutné ustanovit zástupce. Zároveň odvolací soud připomněl, že žalovaná svými opakovanými žádostmi sleduje pouze dosažení průtahů v řízení zahájeném již v lednu 2017; od té doby jsou však soudy nuceny řešit jen procesní návrhy žalované, aniž by jim bylo umožněno přistoupit k projednání věci samé.

Posledně uvedené usnesení odvolacího soudu je napadeno nynější ústavní stížností, jíž je napaden i postup odvolacího soudu vedoucí k vydání usnesení.

III.

Stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce spatřuje konkrétně v tom, že o jejím odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 10. 4. 2018 č. j. -165 odvolací soud rozhodl, aniž vyčkal, zda stěžovatelka případně vznese proti složení senátu námitku podjatosti. Tímto postupem údajně odvolací soud porušil výše označená základní práva stěžovatelky.

K časové posloupnosti ve věci konaných procesních úkonů stěžovatelky a soudu stěžovatelka uvádí, že dne 21. 4. 2018 podala proti usnesení okresního soudu odvolání. Dne 5. 5. 2018 požádala soud, aby jí sdělil složení senátu odvolacího soudu, který bude o jejím odvolání rozhodovat. Na její dotaz jí odpověděl soud dne 30. 5. 2018. Dne 9. 6. 2018 stěžovatelka vznesla námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Evy Stupkové. Dne 11. 6. 2018 bylo stěžovatelce doručeno usnesení odvolacího soudu o jejím odvolání. Dopisem ze dne 21. 6. 2018 jí okresní soud sdělil, že k její námitce podjatosti nepřihlížel, neboť byla podána teprve poté, co odvolací soud věcně rozhodl.

Stěžovatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že v předmětné věci nejde o právně složitou věc, při níž účast advokáta není pro hájení práv stěžovatelky potřebná; dále namítá, že nevyhověním její žádosti je vytvářena procesní nerovnost stran za situace, kdy žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem.

IV.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

V.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. V posuzované věci žádné porušení základních práv zjištěno nebylo.

Konkrétní námitky stěžovatelky lze rozdělit do dvou skupin.

V první skupině je namítán údajně nesprávný postup odvolacího soudu, který svým rozhodnutím o odvolání stěžovatelky "nevyčkal" vznesení případné námitky podjatosti proti některému z členů senátu a rozhodl o podaném odvolání.

Takovou námitku nemohl Ústavní soud akceptovat. K ústavní stížnosti je stěžovatelkou připojeno podání ze dne 9. 6. 2018 adresované Krajskému soudu v Brně označené jako námitka podjatosti soudkyně JUDr. Evy Stupkové. Z obsahu této písemnosti je naprosto zřejmá účelovost vznesené námitky. Podání neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení , především postrádá jakýkoli konkrétní důvod, o nějž stěžovatelka opírá svou pochybnost o nepodjatosti jí označené soudkyně krajského soudu a neuvádí žádné důkazy, které jí k přesvědčení o podjatosti vedou.

Takto účelově uplatněná námitka oprávněně odůvodňuje závěr o obstrukčním jednání stěžovatelky v projednávané věci a byla správně soudem posouzena jako nedůvodná již se zřetelem k jejímu obsahu a také k tomu, že byla vznesena až po rozhodnutí ve věci ( ).

Postup obecného soudu byl tedy zcela v souladu s příslušnými ustanoveními ; ústavní stížnost shledal proto Ústavní soud v této části jako zjevně neopodstatněnou.

Druhou skupinou námitek stěžovatelka napadá samotné usnesení odvolacího soudu, a tvrdí, že jeho závěr, že jde o právně i skutkově jednoduchý případ není správný, protože v řízení o žalované částce hodlá zpochybnit existenci samotného nároku žalobkyně, neboť podle jejího názoru v předmětné věci "existují pochybnosti o existenci žalovaného nároku". Posledně uvedené tvrzení je z hlediska dosavadních tvrzení stěžovatelky zřejmou "novotou", která odporuje dosavadním vyjádřením stěžovatelky k podané žalobě, v nichž bylo stěžovatelkou argumentováno údajně nesprávným účtováním žalobkyně o požadovaném plnění.

Za této procesní situace se touto námitkou Ústavní soud nemohl zabývat, neboť z hlediska řízení o ústavní stížnosti jde o nepřípustnou novotu. Je nepochybně především věcí obecných soudů, aby v řízení ve věci samé zvažovaly důvodnost nové procesní obrany stěžovatelky a eventuálně ji vyzvaly k předložení jí tvrzených důkazů prokazujících existenci důvodných pochybností o existenci samotného žalovaného nároku. Ústavnímu soudu taková role nepřísluší. V části směřující proti usnesení odvolacího soudu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení , neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle ustanovení citovaného zákona, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu