Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 923/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky WS Handicap, s. r. o., se sídlem Praha 10 - Záběhlice, Žirovnická 3133/6, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017 č. j. -153 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 3. 2017 č. j. -127, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a za účasti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 9. 3. 2018 se obchodní společnost WS Handicap, s. r. o. (dále jen "žalovaná" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o příslušenství pohledávky.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Dne 29. 3. 2017 rozsudkem č. j. -127 obvodní soud uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen "žalobce") úroky z prodlení s úhradou smluvní pokuty ve výši specifikované ve výroku I rozsudku. Obvodní soud tak rozhodoval poté, co jeho dřívější rozhodnutí byla v odvolacím řízení zrušena.

Dne 22. 11. 2017 rozsudkem č. j. -153 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalované rozsudek obvodního soudu ze dne 29. 3. 2017 č. j. -127 potvrdil (výrok I).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy nebyly oprávněny rozhodnout o meritu věci, svými rozhodnutími porušily d (dále jen " "), odepřely jí právo na řádné projednání věci, porušily zásadu rovnosti účastníků dle y, porušily princip rovnosti zbraní a neoprávněně zasáhly do majetkové sféry stěžovatelky.

Obvodní soud ve vyjádření ze dne 20. 3. 2018 k ústavní stížnosti uvedl, že jsa vázán právním názorem odvolacího soudu se zabýval otázkou přiměřenosti smluvní pokuty s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Neztotožnil se s názorem stěžovatelky, že byla rozhodována věc, jež nenáležela do rozhodovací pravomoci soudu. Vzhledem k tomu, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení příslušenství ze smluvní pokuty, obvodní soud se nejprve musel jako otázkou předběžnou zabývat tím, zda a v jakém rozsahu vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty. Obvodní soud nesouhlasil s tvrzením stěžovatelky, že v daném případě došlo k porušení rovnosti stran, a závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Odvolací soud ve vyjádření ze dne 27. 3. 2018 k ústavní stížnosti k námitkám procesního charakteru uvedl, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení pouze úrok z prodlení. Má-li být posouzeno, zda se stěžovatelka dostala do prodlení při svém dobrovolném plnění, a zda ji tedy stíhá povinnost platit úrok z prodlení, je nezbytné zabývat se tím, zda vůbec byla povinna plnit a v jakém rozsahu, což znamená nutnost posoudit jako předběžnou otázku i přiměřenost výše smluvní pokuty. Nelze proto argumentovat, že soud "neměl pravomoc rozhodnout o přiměřenosti výše smluvní pokuty"; při takovémto přístupu by o úroku z prodlení nemohlo být vůbec rozhodnuto, což by představovalo odepření spravedlnosti ve vztahu k oběma procesním stranám. Závěrem odvolací soud navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Stěžovatelka v replice ze dne 23. 4. 2018 na vyjádření obvodního soudu a odvolacího soudu k ústavní stížnosti uvedla, že na svých tvrzeních v ústavní stížnosti i nadále trvá.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem v řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces dle a násl. y, a to nezákonnými rozhodnutími obvodního soudu a odvolacího soudu o příslušenství pohledávky, což mělo protiústavně zasáhnout i její majetek.

Ústavní soud po posouzení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že v daném případě žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledat nelze; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry obvodního soudu a odvolacího soudu ohledně důvodnosti nároku na smluvní pokutu za porušení závazku a ohledně její (ne)přiměřenosti. Takové stěžovatelčiny vývody důvod ke kasaci napadených rozhodnutí založit nemohou.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry obvodního soudu i odvolacího soudu, jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení. Žádné porušení požadavků spravedlivého procesu zjištěno nebylo - jde jen o nesouhlas s právním posouzením věci obecnými soudy v civilním řízení.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu