Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2784/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. P., zastoupeného JUDr. Radoslavem Dostálem, advokátem se sídlem Lazaretní 4298/11a, Brno, proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPB-1694-17/TČ-2018-060281-KRS ze dne 13. 2. 2018, usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 3 ZN 1122/2018-13 ze dne 3. 4. 2018 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 1 KZN 1037/2018-12 ze dne 19. 6. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo dle y.

Z připojeného listinného materiálu vyplývá, že napadeným usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPB-1694-17/TČ-2018-060281-KRS ze dne 13. 2. 2018 byla odložena trestní věc - podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle , c) , , ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl, stručně řečeno, dopustit pracovník Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen " ") tím, že v rozporu se zákonem nezahájil proti konkrétně označeným cizincům vietnamské národnosti řízení o přestupku vykonávání nelegální práce, a to za situace, kdy byl stěžovatel týmž orgánem pro umožnění nelegální práce daným osobám ve dvou správních řízeních sankcionován.

Proti rozhodnutí policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, jež však státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně usnesením č. j. 3 ZN 1122/2018-13 ze dne 3. 4. 2018 zamítl jako nedůvodnou.

Následně státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně při dohledu nad činností Městského státního zastupitelství v Brně nezjistil pochybení, o čemž stěžovatele vyrozuměl přípisem č. j. 1 KZN 1037/2018-12 ze dne 19. 6. 2018.

Stěžovatel se s popsaným výsledkem řízení nespokojil. V ústavní stížnosti setrval na stanovisku ohledně nezákonnosti jednání úředníků a jejich rozhodovací libovůle, jež ho měly hrubě poškodit. V návaznosti na to stěžovatel policejnímu orgánu vytkl, že ve věci jeho trestního podání provedl toliko povrchní a formální šetření. Nedostatečným shledával rovněž výkon dozorové, resp. dohledové činnosti ze strany obou státních zastupitelství. Dle stěžovatele postupem orgánů činných v trestním řízení nebylo naplněno jeho právo na účinné vyšetřování. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvedl.

Po zvážení argumentace stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se k problematice stížnostních návrhů, směřujících proti rozhodnutím o zproštění obžaloby či jiném skončení trestního procesu bez potrestání pachatele, v minulosti již vyjádřil. Opakovaně přitom akcentoval, že trestní řízení představuje vztah mezi pachatelem a státem, z čehož vyplývá, že zásadně neexistuje ústavněprávní "nárok" třetí osoby (oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána, souzena nebo dokonce odsouzena [srov. nález

sp. zn.

ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), bod 61]. Právo trestat pachatele přísluší státu, nikoliv jednotlivci. Procesní iniciativa v trestních věcech je ve výlučné pravomoci státu a orgánů jeho veřejné žaloby; je proto na uvážení těchto orgánů, zda zahájí jakékoliv trestní řízení, případně zda v něm budou pokračovat.

Na druhou stranu Ústavní soud připustil, že v určitých situacích lze hovořit o účinné ochraně (obětí) pouze prostřednictvím trestního práva a v takovém případě má osoba poškozená trestným činem ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení. Zároveň ovšem zdůraznil, že na postup orgánů činných v trestním řízení je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, respektive vůči němu spáchaného trestného činu. V tomto ohledu je nejbedlivěji chráněno právo zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tedy právo na život [nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)], dále zákaz mučení a nelidského a ponižujícího zacházení zaručený Úmluvy, resp. y [nález

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161); nález

sp. zn.

ze dne 24. 5. 2016] a zákaz nucených prací a práva na ochranu osobní svobody dle a 5 Úmluvy, resp. y (nález

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2016, dostupný na http://nalus.usoud.cz) a zcela výjimečně také Úmluvy, zakotvující právo na respektování rodinného a soukromého života. V případě zásahů méně závažných, kterým bude v rovině podústavního práva zpravidla odpovídat kategorie "pouhých" přečinů (ve smyslu ), by přezkum Ústavního soudu přicházel do úvahy jen ve zcela mimořádných situacích, a to u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného, který by navíc bez přispění orgánů činných v trestním řízení jinak nebyl schopen dosáhnout efektivní ochrany svých práv [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301) a v něm citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva].

V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po prozkoumání přiloženého listinného materiálu nezjistil, že by vyšetřování inkriminované trestné činnosti, kvalifikované jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle , c) , trpělo jakýmikoliv zjevnými vadami či excesy, pro něž by byla na místě jeho kasační intervence. Policejní orgán i státní zastupitelství postupovaly zcela v rámci svých zákonem svěřených kompetencí. Dostatečně a srozumitelně odůvodnily rovněž vydaná rozhodnutí, v nichž popsaly, jaké okolnosti věci vedly k jejímu odložení, a na základě jakých zjištění tak učinily. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání stěžovatele, přitom sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.

Zbývá uzavřít, že stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv neprokázal. Ústavní soud proto podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu