Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 545/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Okruty, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017 č. j. -48, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Krajského soudu v Ústí nad Labem, 2. Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno a 3. Finančního úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 4. 2. 2018 Petr Okruta (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím vydaným ve věci daně z přidané hodnoty bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené v d (dále jen " "), a toto rozhodnutí zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 8. 6. 2011 byla u žalobce zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008, 2009 a 2010, a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen až prosinec 2008, leden až prosinec 2009 a leden až prosinec 2010. Specifikovanými dodatečnými platebními výměry ze dne 7. 4. 2014 Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně") doměřil žalobci daň z přidané hodnoty ("DPH") a sdělil mu výši souvisejícího penále.

Dne 14. 5. 2015 rozhodnutím č. j. 14838/15/5300-22441-711514 Odvolací finanční ředitelství (dále jen "žalovaný") odvolání stěžovatele proti platebním výměrům správce daně zamítlo a dodatečné platební výměry potvrdilo.

Dne 21. 12. 2016 rozsudkem č. j. -57 Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2015 č. j. 14838/15/5300-22441-711514 zamítl jako nedůvodnou. Správní soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí mělo být doručeno jeho zástupci Ing. Janu Matějkovi, a s odkazem na § 27 odst. 3 daňového řádu, komentářovou literaturu a judikaturu správních soudů dovodil, že plná moc udělená žalobcem zmíněnému zástupci byla omezena na zastupování před správcem daně a není účinná vůči nadřízenému správci daně v odvolacím řízení.

Dne 22. 11. 2017 rozsudkem č. j. -48 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 21. 12. 2016 č. j. -57 jako nedůvodnou zamítl (výrok I). Kasační soud poukázal na § 27 odst. 3 daňového řádu i setrvalou judikaturu správních soudů a odbornou literaturu k citovanému ustanovení, dle níž, pokud to není v plné moci vyloučeno, plná moc je účinná i vůči nadřízenému správci daně v odvolacím řízení. Takový účinek plné moci však nenastává za situace, kdy daňový subjekt udělil plnou moc k zastupování pouze před konkrétním správcem daně prvního stupně. Tento závěr byl s ohledem na potřebu respektovat autonomii vůle daňového subjektu aplikován i v případě žalobce, a plná moc udělená výslovně "pro zastupování před Finančním úřadem v Ústí nad Labem" nebyla vztažena i na řízení před žalovaným odvolacím orgánem.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem kasačního soudu byl zkrácen na právu na spravedlivý proces dle y. Tvrzené porušení spatřuje v tom, že "nebylo akceptováno jeho základní právo být zastupován v daňovém řízení před správcem daně zvoleným zástupcem (daňovým poradcem)." Závěry v tomto směru učiněné kasačním soudem považuje za nelogické a vnitřně rozporuplné.

Stěžovatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení, a opakoval svoji argumentaci uplatněnou již v kasační stížnosti, dle níž právní názor zastávaný správními soudy a odbornou literaturou k § 27 odst. 3 daňového je rozporný s ustanovením § 29 odst. 1 daňového řádu, podle něhož v téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec. Podle stěžovatele soud nesprávně posoudil otázku účinnosti plné moci, kterou udělil Ing. Janu Matějkovi; je toho názoru, že rozhodnutí o odvolání mělo být doručeno toliko jeho zástupci, nikoliv pouze jemu samotnému, v důsledku čehož toto rozhodnutí nenabylo právní moci. Napadený rozsudek kasačního soudu stěžovatel považuje za rozporný s jiným jeho rozhodnutím č. j. -37. Stěžovatel opakoval, že v důsledku nesprávného posouzení otázky zastupování v daňovém řízení došlo k nesprávné aplikaci § 41 odst. 1 daňového řádu, o doručování zástupci, v důsledku čehož rozhodnutí žalovaného nebylo řádně doručeno a nenabylo právní moci. Stěžovatel dále tvrdil, že kasační soud se nevypořádal s jeho kasačním tvrzením obsahujícím námitku ve vztahu k požadavku na předložení povolení ČD (zřejmě Českých drah) ke vstupu konkrétních osob do prostor ČD.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládá. Z toho důvodu postačí na jeho obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování, nevykazující prvky svévole, odkázat ( y). Opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu