Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2770/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové, sídlem Masarykovo náměstí 37, Uničov, insolvenční správkyně dlužníka Dům techniky ČS VTS Kladno, s. r. o., zastoupené Mgr. Markem Štenclem, advokátem, sídlem Nový Malín 240, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. června 2018 č. j. -44, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a Blanky Zemanové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že Okresní soud v Kladně svým postupem porušil "hned několik" jejích základních práv zaručených d, především a a 2, ve spojení s právy zakotvenými v ě, zejména v , 4, 10 a 90, a právy zakotvenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména v .

2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Kladně zamítl stěžovatelčinu žalobu proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 2 630 Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II.

Stěžovatelčina argumentace

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že uvedený soud nesprávně, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, vyvodil, že uznání dluhu částečnou úhradou má vliv jen na prokazování dluhu, nikoliv na běh a prodloužení promlčecí doby.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. v daném případě žádný k dispozici neměla; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti soudnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení 2 630 Kč s příslušenstvím. S ohledem na výši částky, o kterou měla být postupem Okresního soudu v Kladně zkrácena, je evidentní, že ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému v tzv. bagatelní věci [srov. a ].

8. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné,

neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou "bagatelnost", vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

9. Stěžovatelka v tomto směru žádnou relevantní argumentaci nepředestřela, a to ani z hlediska kvantitativního, ani kvalitativního. V ústavní stížnosti totiž namítla nesprávné právní posouzení z hlediska norem tzv. podústavního práva, konkrétně a 3 , kteroužto skutečnost vyvodila z právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud ve vztahu k obchodního zákoníku. Jak přitom plyne z judikatury Ústavního soudu, za relevantní by mohly být považovány takové vady, v jejichž důsledku nastává kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva anebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces, tj. kdy dojde k porušení procesních principů, jež jsou pro vedení řízení skutečně stěžejními [viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421), ze dne 13. 10. 2011

sp. zn.

a ze dne 13. 8. 2013

sp. zn.

]. O takový případ však v souzené věci očividně nejde.

10. S ohledem na to, že nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu