Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1491/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Milana Jílka, zastoupeného Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem Olivova 553/3, Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017 č. j. -74 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018 č. j. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i zrušení tohoto rozsudku. Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku jeho nedostatečného poučení ze strany Nejvyššího správního soudu ve výzvě k doplnění kasační stížnosti.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Ministerstvo obrany rozhodnutím ze dne 6. 8. 2012 č. j. 262000250/11/2012-1027 zamítlo žádost stěžovatele o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle , o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen "Etická komise") rozhodnutím ze dne 14. 11. 2012 č. j. 13595/2012-EKO zamítla odvolání stěžovatele. Městský soud v Praze zamítl žalobu stěžovatele na zrušení rozhodnutí Etické komise ze dne 10. 4. 2013 č. j. 4593/2013-EKO, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o obnovu správního řízení o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu pravomocně ukončeného rozhodnutím Etické komise ze dne 14. 11. 2012 č. j. 13595/2012-EKO.

Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž však neuvedl žádné konkrétní pochybení městského soudu podřaditelné pod důvody podle Nejvyšší správní soud proto stěžovatele podle vyzval usnesením ze dne 4. 1. 2018 č. j. -10, aby kasační stížnost ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel zároveň nedoložil s kasační stížností plnou moc nebo doklad o dosaženém právnickém vzdělání podle Nejvyšší správní soud jej proto výše citovaným usnesením vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel zaslal kasačnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi, ovšem v zákonné lhůtě i přes výzvu Nejvyššího správního soudu nedoplnil kasační stížnost. Pro tento nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat a kasační stížnost byla podle ve spojení s odmítnuta.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti předně dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení y, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení, proti rozhodnutí městského soudu mu byla k dispozici kasační stížnost, kterou využil. Ústavní soud též ověřil, že Nejvyšší správní soud postupoval v souladu se , když vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že pro odmítnutí kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky. Ustanovení stanoví, že "nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání." Z ustanovení ve spojení s potom vyplývá, že nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek, přičemž o tom musí být podatel poučen. V daném případě byly podmínky hypotézy zakotvené v citovaných ustanoveních splněny, neboť stěžovatel kasační stížnost ve stanovené lhůtě nedoplnil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost odmítl.

K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud podotýká, že toto právo není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jeho představám. Obsah tohoto ústavně zaručeného práva spočívá v zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2018

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu