Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1545/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Central Europe Mark s.r.o., se sídlem Hlavní třída 87/2, Český Těšín, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2017 č. j. -63. Tvrdí, že rozhodnutím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle d (dále jen " "). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který odmítl její kasační stížnost pro opožděnost.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala ochrany před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. Krajský soud odeslal svůj rozsudek do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 20. 12. 2017, dodáno bylo do datové schránky také dne 20. 12. 2017. Protože si zástupce stěžovatelky písemnost nevyzvedl, byla doručena fikcí dne 30. 12. 2017. V důsledku toho, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, byla sobota 30. 12. 2017, bylo podle Nejvyššího správního soudu posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti pondělí 15. 1. 2018. Kasační stížnost však byla podána až dne 16. 1. 2018. Proto ji podle ve spojení s odmítl, neboť byla podána opožděně.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu ostatních soudů ( y), a vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci; jeho úkol spočívá "toliko" v přezkumu ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace přísluší ostatním soudům. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Jde o situace, kdy soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádného procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (nález

sp. zn.

). Ústavněprávní požadavek představuje též řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.

Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal žádné takové pochybení a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo.

Stěžovatelka se dovolává porušení y, jež zaručuje každému právo domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo však stěžovatelce upřeno nebylo, neboť se jí dostalo náležitého postavení účastníka řízení před krajským soudem a proti jeho rozhodnutí měla k dispozici kasační stížnost, kterou však podala opožděně. Pozdním podáním kasační stížnosti se stěžovatelka zbavila možnosti, aby se Nejvyšší správní soud jejími námitkami zabýval.

Ústavní soud přezkoumal postup Nejvyššího správního soudu, který vycházel též ze své dřívější judikatury (srov. rozsudky č. j. -28 nebo č. j. -24) a shledal, že závěr kasačního soudu o opožděnosti stěžovatelčiny kasační stížnosti je důsledkem aplikace příslušné zákonné úpravy, tj. zejména , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen " "), a , a je ústavně konformní. Ust. stanoví, že "kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout". Podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů platí, že nepřihlásí-li se do datové schránky osoba ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení. V daném případě byly podmínky zakotvené v citovaných ustanoveních podústavního práva splněny a Nejvyššímu správnímu soudu proto nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost odmítl. Okolnost, že stěžovatelka se závěry kasačního soudu nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Ústavní soud závěrem dodává, že opakovaně odmítá akceptovat výhrady jednotlivců ke způsobu určení lhůty pro podání kasační stížnosti, kdy se do jejího běhu započítává již den doručení písemnosti (srov. např.

sp. zn.

nebo

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2018

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu