Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2139/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti A. T., zastoupené JUDr. Michalem Filipinským, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 18, proti vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 27. 4. 2018 č. j. 7 KZN 1023/2018-10, usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 15. 1. 2018 č. j. ZN 1896/2014-107 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 30. 11. 2017 č. j. KRPZ-122599-82/TČ-2014-150881-MBR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení hospodářské kriminality, kterým bylo podle § 159a odst. 5 trestního řádu rozhodnuto o odložení věci v případě podezření ze spáchání přečinu lichvy podle alinea první, odst. 2 písm. a) a přečinu lichvy podle alinea druhá, odst. 2 písm. a) , kterých se měli dopustit A. K. a K. K. Stěžovatelka dále navrhuje zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, jímž byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu, jakož i vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, kterým byl odložen její podnět k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle a d.

Stěžovatelka v uvedené trestní věci vystupovala v postavení oznamovatelky, která mj. tvrdila, že společnost QI Investiční společnost a. s. zneužila její tísně a předložila jí k podpisu dohodu o uznání dluhu, kterou stěžovatelka uznala závazek věřitele ve výši 2 484 893,- Kč s příslušenstvím. Dále tvrdila, že smlouva o úvěru, kterou uzavřela se společností Limet Trading GmbH, je smlouvou lichevní, která je zatížena naprosto nepřiměřeným úrokem, přičemž k uzavření této smlouvy došlo zneužitím stěžovatelčiny neznalosti problematiky, tísně, rozrušení a pod tíhou vylhaných informací.

V ústavní stížnosti tato tvrzení opakuje a uvádí bližší informace týkající se uzavírání zmíněných smluv. Podle jejího názoru nebyl vzat v úvahu její velmi tíživý stav daný nepohyblivostí jejího otce upoutaného na lůžku, přičemž podezřelá K. K. o této skutečnosti věděla a zneužila situace. Státní zastupitelství se podle ní vůbec nevypořádalo s jejími námitkami ohledně skutkového a právního hodnocení případu. Brojí proti závěru státního zastupitelství, že smlouva se společností Limet Trading je v souladu s právem a nikoli smlouvou lichevní, přičemž výpočet provedený státním zastupitelstvím považuje za zcela chybný. Existenci tísně na své straně dovozuje z výše dluhů, které měla věřitelům uhradit, přičemž v důsledku své neznalosti, důvěřivosti a neobratnosti nedokázala pochopit, že nově vzniklý a uměle navýšený dluh vlastně neexistuje. Za nesprávný pak označuje postup, kdy byly oba skutky, tj. smlouva se společností QI Investiční společnost a. s. a obdobná smlouva uzavřená se společností Limet Trading GmbH vyšetřovány odděleně.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy ostatních soudů, a proto mu zpravidla nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí, což platí i ve vztahu k jiným orgánům veřejné moci, které vydávají individuální právní akty. Ústavní soud by byl povolán do jejich pravomoci zasáhnout a napadená rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by v řízení před soudy či jinými orgány veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Pochybení tohoto charakteru v posuzované věci však neshledal.

Ústavní soud již ve své judikatuře připustil právo poškozeného na provedení tzv. účinného vyšetřování i v případech, kdy mu měla být způsobena škoda na majetku. Stejně tak ovšem Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků, a nikoli výsledku. Povinnost státních orgánů vyšetřovat a stíhat nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na státu pak spočívá spíše povinnost zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování spojené s kompetentním a efektivním jednáním státních orgánů, jež by bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (srov. zejména nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

).

Ústavní soud připomíná - jak už to ostatně učinil také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně v napadeném vyrozumění - že policejní orgán odložil věc podle § 159a odst. 5 trestního řádu, tedy proto, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. K odložení věci tak nedošlo z toho důvodu, že by orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že v dané věci nejde o podezření z trestného činu (srov. § 159a odst. 1 trestního řádu).

Ústavní soud považuje argumentaci stěžovatelky za irelevantní, neboť je založena na polemice s údajnými skutkovými a právními závěry orgánů činných v trestním řízení ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu lichvy. Z napadených rozhodnutí je však zřejmé, že k odložení věci došlo z jiných důvodů.

Orgány činné v trestním řízení totiž v napadených rozhodnutích poukázaly na skutečnost, že skutek spočívající v navýšení výchozího závazku stěžovatelky vůči společnosti QI Investiční společnost a. s. je dosud předmětem samostatného trestního řízení nadále vedeného policejním komisařem Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality. V této věci již bylo zahájeno trestní stíhání, které však bylo usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 zrušeno podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu s tím, že věc dosud nebyla náležitě objasněna. V uvedené věci tedy nadále probíhá trestní řízení ve fázi prověřování, které má trvat řádově ještě několik měsíců. Skutek spočívající v uzavření úvěrové smlouvy mezi stěžovatelkou a společností Limet Trading GmbH byl vyloučen k samostatnému řízení a postoupen Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži.

Jak policejní orgán, tak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži konstatovali, že jimi prověřovaný skutek úzce souvisí s tím, o němž vede řízení Obvodní ředitelství policie Praha IV. Již z toho je patrné, že orgány činné v trestním řízení si jsou vědomy úzké spojitosti mezi oběma skutky, na níž upozorňuje i stěžovatelka, přičemž vedení obou trestních věcí u různých místně příslušných policejních orgánů, resp. různých státních zastupitelství, neznamená a priori újmu z hlediska jejich kvalitního objasnění.

Ústavní soud dále odkazuje na výstižné shrnutí zásadních skutečností, které je obsaženo v napadeném vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně. Ten na č. l. 3 zejména správně vysvětlil, že vedení trestního řízení pro dva samostatné skutky místně příslušnými policejními orgány není v případě potřeby překážkou pro vzájemné využití skutkových zjištění a právních závěrů. Zdůraznil dále, že k právní kvalifikaci skutku postoupeného k řízení Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži je možné přistoupit až na základě výsledků trestního řízení vedeného orgány činnými v trestním řízení v Praze.

Ústavní soud tedy uzavírá, že prověřování jednoho ze skutků, jímž měla být stěžovatelka poškozena, doposud stále probíhá u Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality a v návaznosti na jeho výsledky může v souladu s § 159a odst. 5 trestního řádu dojít k zahájení trestního stíhání i ve vztahu ke druhému skutku, jehož se týkají napadená rozhodnutí. Nelze tedy konstatovat, že by došlo k porušení práva stěžovatelky na provedení účinného vyšetřování, neboť objasňování předmětné trestné činnosti stále probíhá.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2018

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu