Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2193/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Petra Svobody, zastoupeného JUDr. Barborou Grubnerovou, advokátkou se sídlem Washingtonova 1599/17, Praha, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 4. 2018 č. j. -251, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na porušení d (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Z obsahu napadeného unesení a ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 13. 12. 2017 č. j. -235 zavázal stěžovatele zaplatit žalobci částku 59 374 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonné lhůtě dne 28. 3. 2018 blanketní odvolání, které bylo odůvodněno podáním ze dne 12. 4. 2018. Dne 20. 4. 2018 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 ústavní stížností napadené usnesení, kterým sdělil, že se k odvoláním stěžovatele nepřihlíží, neboť byla odeslána z datové schránky právnické osoby odlišné od stěžovatele a od jeho právní zástupkyně a nebyla podepsána ve smyslu ust. uznávaným elektronickým podpisem. Podání ani nebyla doplněna ve smyslu ust. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení nebylo odvolání přípustné, stěžovatel podal dne 27. 4. 2018 výzvu soudu k pokračování v odvolacím řízení a současně výzvu soudu k autoremeduře, kterou následně dne 2. 5. 2018 velmi podrobně odůvodnil.

Výzvu stěžovatele považoval Obvodní soud pro Prahu 8 za odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a svým usnesením č. j. -259 ze dne 22. 5. 2018 ji odmítl s argumentací, že se jedná o pozdě podané odvolání proti rozsudku. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 8. 6. 2018 odvolání k Městskému soudu v Praze. Stěžovatel má za to, že je nucen podat i ústavní stížnost proti napadenému usnesení.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná (např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

V projednávané věci nelze za poslední prostředek k ochraně práv považovat ústavní stížností napadené rozhodnutí. Podstatné je totiž posouzení, zda stěžovatel podal odvolání proti rozsudku nalézacího soudu řádně a včas, přičemž tuto otázku je třeba vyřešit právě v rámci odvolacího řízení. Z připojeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2018 č. j. -259 se podává, že odvolání stěžovatele bylo odmítnuto jako opožděné, přičemž soud posuzoval celou věc i v kontextu s usnesením, které stěžovatel nyní samostatně napadá ústavní stížností. Stěžovatel neuvádí, zda o jeho odvolání proti usnesení ze dne 22. 5. 2018 již bylo rozhodnuto, případně, zda ve věci podal i žalobu pro zmatečnost. Za této situace Ústavní soud nemůže do věci "předběžně" zasahovat posuzováním napadeného usnesení, jehož opodstatněnost je třeba posoudit v rámci odvolacího řízení. Stěžovatel tak dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto Ústavní soud posoudil podaný návrh jako nepřípustný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2018

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj