Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2562/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Štěpána Chovance, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem v Praze, Kaprova 42/14, proti rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav, odboru stavebního a rozvoje města sp. zn. OStRM/20977/2017/SIVA, č. j. 34484/2017/SÚ/SIVA ze dne 24. července 2017, za účasti Magistrátu města Mladá Boleslav jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení UNO PRAHA stavební družstvo, IČO 14799391, sídlem v Praze, Limuzská 528/39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Na základě žádosti vedlejšího účastníka řízení rozhodl Magistrát města Mladá Boleslav výše vymezeným rozhodnutím o umístění stavby haly s navazující infrastrukturou v rámci stavby INDUSTRY PARK UNO III. etapa.

2. Proti rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu, práva na ochranu zdraví a práva na příznivé životní prostředí. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že je majitelem pozemku v lokalitě B., jehož součástí je rodinný dům. Lokalita B. je přírodní památkou, neboť se zde nacházejí velké kolonie kriticky ohroženého druhu sysla obecného. Napadeným rozhodnutím došlo k umístění průmyslové stavby, která bude mít na poměry v oblasti zásadní vliv. Na hlavní silnici byl před výstavbou průmyslové zóny minimální provoz; od její výstavby a rozšiřování došlo k zásadnímu zvýšení frekvence automobilové dopravy, která společně s provozem průmyslových zařízení trvale obtěžuje místní obyvatele a může mít fatální vliv na zdejší unikátní ekosystém. Stavební úřad měl ve věci posoudit vliv záměru na existující kolonii sysla obecného a měl si vyžádat souhlas orgánu přírody a krajiny. Ten však udělen nebyl. Vliv na životní prostředí pak stavební úřad posoudil povrchně a z hlediska odůvodnění nepřezkoumatelně. Zvýšení skladovací kapacity povede ke zvýšení objemu nákladní dopravy v oblasti a tím i zvýšení imisí prachu, hluku, vibrací i světelného znečištění (haly jsou osvětleny). Zároveň může dojít k ohrožení či zániku kolonie sysla obecného. Stejně tak měl stavební úřad posoudit vliv stavby na zdraví obyvatel B., a to zejména z hlediska zvýšeného objemu nákladní automobilové dopravy. Hlavní silnice nebyla na takovou dopravu projektována, může tak dojít ke snížení bezpečnosti osob pohybujících se v oblasti. Obyvatelé jsou již v současné době vystaveni trvalým imisím, neboť veškerá nákladní doprava projíždí právě B.

3. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že nevyčerpal žádný z procesních prostředků ochrany práva, neboť je ve věci dán podstatný přesah jeho vlastních zájmů: významné omezení výkonu vlastnického práva všech osob žijících v lokalitě B., zásah do jejich práva na zdraví a také potřeba ochrany unikátních hodnot přírody a krajiny.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadeným rozhodnutím i dalšími předloženými podklady (zejména Souhrnem doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu B. zpracovanou Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky). Následně dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

5. Podle neodmítne Ústavní soud přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva podle téhož zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z hlediska právě uvedených podmínek není pochyb o tom, že stěžovatel tvrdil zásah do svých ústavně zaručených práv pravomocným rozhodnutím, nevyčerpal žádné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost podal ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je jejím předmětem. Zásadní ovšem je, že ústavní stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

6. Samotná potřeba řešení konkrétní právní věci či obecnějších právních otázek nepostačuje pro přijetí ústavní stížnosti podle , neboť věc samotná i s ní spojené obecné právní otázky mohou být vyřešeny ústavně konformním výkladem ze strany soudů vyšší instance. Tato role náleží podle y zejména Nejvyššímu a Nejvyššímu správnímu soudu jako vrcholným soudním orgánům ve věcech patřících do pravomoci obecných soudů. Výjimky z této ústavně vymezené dělby kompetencí mezi oba nejvyšší soudy na straně jedné a Ústavní soud na straně druhé, tak musí být vykládány restriktivně. Nejde proto o vytváření situace, kdy by Ústavní soud měl vstupovat do řízení na místo druhoinstančních orgánů [nález

sp. zn.

ze dne 13. 3. 1996 (N 19/5 SbNU 159)]. Musí zde být další okolnosti, které odůvodňují vyjmutí věci z rozhodování obecných soudů. Především jde o situace, kdy nelze od dalšího řádného postupu ve věci očekávat efektivní ochranu základních práv a svobod [nález

sp. zn.

ze dne 22. 10. 2003 (N 122/31 SbNU 101)]. Jde typicky o případy, kdy posouzení věci závisí na neústavním právním předpisu, případně pokud rozhodnutí Ústavního soudu přispěje k vyjasnění sporné ústavní otázky, jehož je třeba z důvodu naléhavosti [nález

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2006 (N 3/40 SbNU 31)] nebo z důvodů širšího dopadu na právní vztahy řady osob a řízení s nimi související [nálezy

sp. zn.

ze dne 24. 4. 1996 (N 35/5 SbNU 283),

sp. zn.

ze dne 18. 6. 2003 (N 115/31 SbNU 33)].

7. Věc, kterou stěžovatel Ústavnímu soudu předložil, se týká konkrétního územního řízení a právní otázky, které v jejím rámci vyvstaly, jsou otázky údajných vad postupu stavebního úřadu právě a jen v této věci. Skutečnost, že územní řízení má dopad do řady různých právních vztahů v rámci řešeného území pro podstatný přesah věci ve smyslu nedostačuje, neboť jde o typický jev daný povahou takového řízení s velkým počtem účastníků. Jinými slovy, prakticky každé řízení podle stavebního zákona přesahuje zájem některého z účastníků [srov. např. nálezy

sp. zn.

ze dne 22. 3. 2000 (N 43/17 SbNU 303; 96/2000 Sb.),

sp. zn.

ze dne 3. 8. 2000 (N 115/19 SbNU 107), a

sp. zn.

ze dne 7. 4. 2005 (N 79/37 SbNU 97) k účastenství nemezujících sousedů v řízení]. Proto je ostatně toto řízení v obecné rovině vystavěno tak, aby konkurující zájmy v území mohly být při rozhodování konkrétní věci zohledněny.

8. Pokud v rámci konkrétního územního řízení došlo k procesním vadám, mohly a měly být odstraněny v rámci opravných či dozorčích prostředků, případně před správními soudy. Nemohou být odstraňovány Ústavním soudem v pozici orgánu druhého stupně, byť s omezeným rozsahem přezkumu, neboť takový postup by se stal pravidlem a popřel by účel jako výjimečného postupu směřujícího k odstranění nedostatků v efektivitě ochrany ústavně zaručený práv a svobod. Takové nedostatky stěžovatel netvrdil a Ústavnímu soudu z jeho činnosti známy nejsou.

9. I v rámci řízení podle stavebního zákona je tedy třeba trvat na tom, že podstatný přesah zájmů stěžovatele ve smyslu je založen zejména obecnými důsledky rozhodnutí o dotčeném základním právu či svobodě [nález

sp. zn.

ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.)], ne množstvím účastníků konkrétního řízení. Jde tedy o to, zda řešení právní otázky z ústavní stížnosti má mít dopad na širší okruh případů, má znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem. V souzené věci rozhodnutí Ústavního soudu takový dopad mít nemůže, neboť jde o otázku procesních vad v konkrétním řízení. Věc stěžovatele tedy nepřesahuje podstatným způsobem jeho zájmy.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spoj. s a contrario jako návrh nepřípustný. Učinil tak soudcem zpravodajem, neboť nutnost věcného posouzení podmínek nemění nic na tom, že jde o posouzení podmínek přípustnosti návrhu na zahájení samotného řízení, které je podle vyhrazeno právě soudci zpravodaji.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2018

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj