Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2529/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Alexandry Pelegrové, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -185 ze dne 30. 4. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím krajský soud znovu rozhodoval o nákladech řízení ve věci stěžovatelčiny žaloby na zaplacení částky 99 090 Kč v souvislosti se zpětvzetím žaloby v celém rozsahu a zastavením řízení. Důvodem byla skutečnost, že jeho předchozí rozhodnutí, a to usnesení č. j. -153 ze dne 24. 5. 2017, bylo k dovolání protistrany zrušeno ve výroku o nákladech řízení usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 8. 2. 2018. Krajský soud totiž ve zrušeném rozhodnutí o zastavení řízení rozhodl o nákladech řízení za použití ustanovení (dále též " ") tak, že takřka zcela procesně úspěšné žalované právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal. Nejvyšší soud se s tímto postupem neztotožnil, poukázav na to, že změna judikatury (konkrétně v daném případě precedenční závaznost nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2016) sama o sobě nemůže vést k použití moderačního práva.

Proti novému rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že v daném případě odvolací soud nedostál této své povinnosti a nezkoumal nijak, zda by bylo možno spravedlivě požadovat na žalované, aby náklady vynaložené v souvislosti s daným řízením nesla ze svého. Stejně tak ani blíže neodůvodnil, jak přihlédl k předmětu sporu. Z tohoto pohledu pokládá stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka odvolacímu soudu vytýká nepoužití tzv. moderačního práva dle ustanovení při rozhodování o nákladech řízení. Ústavní soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení je především na úvaze samotného soudu. Moderační právo představuje výjimku z obecného pravidla, podle něhož nese náklady ten z účastníků řízení, jenž nebyl ve věci úspěšný. Pokud se chce soud od tohoto pravidla odchýlit a z důvodů hodných zvláštního zřetele upravit nákladový výrok jinak, musí svůj postup pečlivě odůvodnit. Pokud naopak ve věci takové důvody nespatřuje, nelze jej k tomuto postupu nutit. Jinými slovy, nejedná se o takové ustanovení zákona, jež by bylo nárokové povahy. Na odlišnost mezi situací, kdy takového práva soud použil, a situací, kdy dle mínění účastníka řízení je použít měl, Ústavní soud již mnohokrát ve své judikatuře poukázal (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2016). Ústavní soud dále také judikoval, že samy o sobě výkladové obtíže při aplikaci právních předpisů či vývoj rozhodovací praxe nemohou bez dalšího vést k nutnosti použití moderačního práva (z poslední doby srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2018, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže tedy původně krajský soud založil své rozhodnutí o aplikaci pouze na změně judikatury, nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Upustil-li pak od aplikace moderačního práva při novém rozhodování o nákladech řízení, nelze mu to z ústavně právního hlediska nijak vytknout, jak je shora vyloženo.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 15. srpna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu