Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1861/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Mileny Sajdlové, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, sídlem Lucemburská 1599/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2017 sp. zn. a usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 - Vršovice, ze dne 31. března 2017, č. j. 204 EX 39/03-1043, za účasti Krajského soudu v Praze a soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 - Vršovice, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8 (dále jen "soudní exekutor"), usnesením ze dne 31. 3. 2017 č. j. 204 EX 39/03-1043 rozhodl, že stěžovatelka (obmeškalá vydražitelka) je povinna zaplatit k rukám soudního exekutora do rozdělované podstaty rozdíl na nejvyšším podání učiněném dne 27. 11. 2013 oproti nejvyššímu podání učiněnému dne 9. 12. 2014 ve výši 1 080 000 Kč (výrok I.). Dále nepřiznal náhradu nákladů, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním (výrok II.), nepřiznal náhradu škody, která vznikla tím, že stěžovatelka nezaplatila nejvyšší podání (výrok III.), rozhodl, že na povinnost stěžovatelky uhradit rozdíl na nejvyšším podání dle výroku I. usnesení se započítává stěžovatelkou složená jistota ve výši 500 000 Kč (výrok IV.), rozhodl, že rozdíl na nejvyšším podání podle výroku I. usnesení ponížený o složenou jistotu ve výši podle výroku IV. usnesení, tj. částka 580 000 Kč, je splatný na účet soudního exekutora ve výroku specifikovaný nebo v hotovosti na pokladně v sídle exekutorského úřadu (výrok V.) a konečně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o dluzích stěžovatelky (výrok VI.).

3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. usnesení soudního exekutora v napadených výrocích I., IV., V. a VI. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že stěžovatelka vydražila nemovité věci za nejvyšší podání 6 350 000 Kč, které však ani po výzvě soudního exekutora v dodatečně stanovené lhůtě nezaplatila, čímž došlo ke zrušení příklepu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přímo ze zákona, a to marným uplynutím lhůty dne 31. 7. 2014. K tomu podotkl, že ve znění do 31. 12. 2012 nepřipouštěl, aby si vydražitel na nejvyšší podání započetl svoji pohledávku, ale přímo mu ukládal uhradit nejvyšší podání. V dalším dražebním jednání pak byl jinému vydražiteli udělen příklep za nejvyšší podání 5 270 000 Kč. Rozdíl na nejvyšším podání po započtení jistoty 500 000 Kč tak činí 580 000 Kč a stěžovatelka je povinna jej zaplatit na účet soudního exekutora s tím, že tato částka bude připočtena k nejvyššímu podání a bude o ní rozhodnuto rozvrhovým usnesením.

4. Následné dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. odmítnuto pro vady podle , neboť z jeho obsahu nebylo možno dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle o. s. ř, když pouze uvedla, že své dovolání opírá o , který následně doslovně citovala.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv, přičemž však brojí pouze rozhodnutí krajského soudu a soudního exekutora. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nikterak nenapadá a ani jeho rozhodnutí k ústavní stížnosti nepřiložila. V ústavní stížnosti rekapituluje průběh dosavadního řízení a obsah napadených rozhodnutí. Porušení práva na soudní ochranu spatřuje v tom, že jí jako zástavní věřitelce nebylo umožněno doplatit vydraženou nemovitost jejím zástavním právem, které bylo vyšší, než cena dosažená v dražbě. Tvrdí, že tím, že byla dána do dražby zástava, byla nezákonně zbavena svého majetku. Podle jejího názoru by vůbec neměla být dražena nemovitost, na níž vázne zástavní právo. Má za to, že cena vydražené nemovitosti měla být doplacena odečtem z jejího zástavního práva. Rovněž nesouhlasí s tím, aby odměna exekutora byla zařazena do první skupiny z uspokojených věřitelů. Takový postup by byl podle stěžovatelky možný až od roku 2007, avšak stávající exekuce byla provedena již v roce 2002.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud předně podotýká, že ústavní stížností stěžovatelka napadá pouze rozhodnutí krajského soudu a soudního exekutora. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti sice letmo zmiňuje, avšak ve stížnostním petitu proti němu nebrojí a ani jinak se mu v ústavní stížnosti nevěnuje.

7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle ní lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje [srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Vyčerpáním je přitom myšleno vyčerpání řádné, tedy uplatnění opravného prostředku v souladu se zákonem tak, aby se soud, vůči němuž je prostředek podán, mohl zabývat veškerými námitkami, které stěžovatel uplatnil a uplatňuje následně v ústavní stížnosti. Proti ústavní stížností napadenému usnesení krajského soudu nebylo ze zákona nepřípustné dovolání; stěžovatelka dovolání sice podala, avšak nikoli řádně, neboť bylo odmítnuto pro vady.

8. Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak nerozporuje, že požadavkům stran obsahových náležitostí dovolání nedostála, usnesení Nejvyššího soudu dokonce ani nenapadá (nejde přitom o rozhodnutí závisející na uvážení Nejvyššího soudu), ani jej nepřiložila k ústavní stížnosti. V souladu s citovaným stanoviskem je tedy ústavní stížnost podaná toliko proti usnesení krajského soudu a soudního exekutora nepřípustná.

9. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka řádně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejího práva nabízí, pročež nesplnila jednu z podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadla, nemůže Ústavní soud postupovat jinak, než ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2018

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj