Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1227/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Karla Hronka, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem Praha 3, Kolínská 13, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -1097 ze dne 12. prosince 2017, spojené s návrhem na zrušení až 50 l , , za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-město usnesením č. j., -1085 ze dne 22. 9. 2017 zamítl návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení téhož soudu č. j. -692 ze dne 29. 1. 2013 a č. j. -740 ze dne 23. 7. 2013 (výrok I.), pro opožděnost odmítl odvolání stěžovatele proti usnesení č. j. -740 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku (výroky III. a IV.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Zároveň stěžovatele poučil o tom, že dovolání je přípustné pouze v rozsahu, v němž potvrdil zamítavý výrok I. rozhodnutí okresního soudu.

2. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že dovolání by mělo být přípustné proti výroku rozhodnutí krajského soudu v celém jeho rozsahu. V opačném případě by mohlo dojít k situaci, kdy je vyslovena neúčinnost doručení, ale výrok o odmítnutí (včasného) odvolání by zůstal v právní moci a odvolání by nebylo možné projednat. Z toho důvodu stěžovatel podal dovolání do rozhodnutí krajského soudu v plném rozsahu. Dále stěžovatel brojil proti formalistickému postupu obecných soudů při posuzování neúčinnosti doručení. V této souvislosti navrhl zrušení civilní úpravy doručování, neboť je přeplněna fikcemi namísto skutečného doručování a umožňuje odepření spravedlnosti.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadeným rozhodnutím a spisem okresního soudu; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný jen z části. Stěžovatel totiž ústavní stížností napadl celý rozsudek krajského soudu, byť jím bylo rozhodnuto o rozdílných nárocích, které je i pro účely řízení o ústavní stížnosti třeba posoudit samostatně.

4. V rozsahu, v němž krajský soud potvrdil zamítavý výrok I. a odmítavý výrok II. rozhodnutí okresního soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle , neboť stěžovatel dosud účinně nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ve vztahu k potvrzení zamítavého výroku I. jde o dovolání (které stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností), ve vztahu k potvrzení odmítavého výroku II. pak jde o žalobu pro zmatečnost podle .

5. Oproti tomu je ústavní stížnost přípustná v rozsahu, v němž krajský soud potvrdil výrok III. rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně tak je ústavní stížnost přípustná v rozsahu, v němž krajský soud potvrdil výrok IV. rozhodnutí okresního soudu o vrácení soudního poplatku. V tomto rozsahu Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

6. Rozhodnutím okresního a krajského soudu o nákladech řízení nebyla stěžovateli uložena žádná povinnost a z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovateli bylo upřeno nějaké právo. Stěžovatel v této souvislosti ostatně neuplatnil žádné námitky, neboť svou argumentaci soustředil na zcela jiné právní otázky [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 10. 2006 (U 12/43 SbNU 639)]. V rozsahu, v němž krajský soud potvrdil výrok IV. rozhodnutí okresního soudu o vrácení soudního poplatku, jde o výrok ve prospěch stěžovatele, kterým mu nebyla způsobena žádná újma [srov. odst. 31 nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 5. 2016 (N 83/81 SbNU 401)].

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle a ve spoj s jako návrh v části zjevně neopodstatněný a v části nepřípustný. Návrh na zrušení právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti [usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu