Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1901/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti K + K General Corporation, s. r. o., IČO: 25376713, se sídlem v Ostravě, Charvátská 569/16, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -225 ze dne 10. dubna 2018, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v řízení před Okresním soudem v Ostravě domáhá na S&T AG, se sídlem v Linci, Industriezeile 35, zaplacení 850 134,68 EUR. Této částky se původně domáhala ve formě vzájemného návrhu v řízení před Krajským soudem v Ostravě, soud však návrh vyloučil k samostatnému projednání. Vrchní soud v Olomouci pak věc postoupil Okresnímu soudu v Ostravě. Ten vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že sídlo žalované je ve Spolkové republice Rakousko a příslušnost Okresního soudu v Ostravě nelze založit ani jinak.

2. Nejvyšší soud následně rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě. Dospěl totiž k závěru, že vzájemnou žalobu je možné podat i u soudu, který vede řízení o původní žalobě. Byla-li věc vyloučena k samostatnému projednání, nic to nemění na tom, že již byla založena pravomoc českých soudů. Z hlediska hospodárnosti pak je namístě, aby rozhodl okresní soud, který byl již dříve určen vrchním soudem.

3. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. Porušení tohoto práva stěžovatelka spatřovala v tom, že v řízení před Krajským soudem v Ostravě byl její vzájemný návrh vyloučen k samostatnému projednání. Postup krajského soudu stěžovatelka považovala za protiprávní a trvala na tom, aby krajský soud rozhodl o vzájemném návrhu. Zároveň stěžovatelka uvedla, že byla porušena pravidla pro určení místní a věcné příslušnosti českých soudů, protože žalovaná nemá sídlo či majetek v České republice. Porušena byla i smluvní volnost, neboť soud nepřihlédl k volbě práva a rozhodčí doložce.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předložila v zásadě tři vzájemně nekompatibilní linie argumentace: 1. pravomoc českých soudů je dána, avšak rozhodovat může jen Krajský soud v Ostravě, 2. pravomoc soudů České republiky je vyloučena, protože podle relevantních kolizních norem unijního práva ji nelze určit (zřejmě má být dána příslušnost rakouských soudů), 3. pravomoc soudů České republiky je vyloučena, protože stěžovatelka a žalovaná uzavřely rozhodčí doložku.

6. Tyto námitky lze systematicky zařadit k právu na zákonného soudce podle y, neboť do tohoto práva spadá i dodržení zákonných podmínek určení pravomoci a příslušnosti soudu [nález

sp. zn.

ze dne 29. 6. 2004 (N 88/33 SbNU 347) a tam citovaná judikatura]. K porušení práva na zákonného soudce může dojít i nesprávným rozhodnutím o věcné příslušnosti podle , neboť to neučiní ze soudu dle zákona věcně nepříslušného soud věcně příslušný [nález

sp. zn.

ze dne 1. 6. 2010 (N 118/57 SbNU 455)].

7. V posuzované věci jde o řízení, které sama stěžovatelka zahájila žalobou podanou k soudu České republiky. Ústavní stížnost věcně nesměřuje proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu, ale proti postupu Krajského soudu v Ostravě. Ten však ústavní stížností proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o místní příslušnosti revidovat nelze. O věcné příslušnosti okresního soudu pak rozhodl Vrchní soud v Olomouci. Ani toto rozhodnutí nebylo nynější ústavní stížností napadeno (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 3. 2015).

8. Za takového procesního stavu není ústavní stížnost jakkoliv způsobilá zpochybnit pravomoc a věcnou příslušnost okresních soudů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepředložila jakékoliv námitky proti určení konkrétně Okresního soudu v Ostravě, je pro posouzení věci významné toliko to, zda se Nejvyšší soud věcí stěžovatelky řádně zabýval. V tomto ohledu Ústavní soud vady neshledal - napadené usnesení všechny relevantní okolnosti vypořádává v míře odpovídající povaze rozhodnutí.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu