Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2072/18

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 1293/3, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. 3 ZN 4765/2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na , 2 a 3 a d domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, obvodního oddělení Mariánské Hory ze dne 23. 2. 2018 č. j. KRPT-187998-68/TČ-2017-070711. Uvedeným usnesením policejního orgánu byla odložena trestní věc spočívající v podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle , jehož se měli dopustit Š. N. a M. C.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení státní zástupkyně, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci, iniciované stěžovatelem jakožto poškozeným. Ústavní soud však zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství (srov. např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

).

Z citované judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech ochrany práva na účinné vyšetřování, proti jehož tvrzenému porušení stěžovatel fakticky brojí, je pro přípustnost ústavní stížnosti nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je podle právního názoru Ústavního soudu obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s .

Rozhodnutí o této žádosti stěžovatel nenapadá a z ústavní stížnosti není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využil. Jestliže se tak stalo, může stěžovatel proti tomuto rozhodnutí brojit ústavní stížností v budoucnu, za předpokladu splnění všech procesních podmínek podle .

Ústavní soud závěrem konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou procesní náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, tudíž se jí nemohl dále zabývat.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2018

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj