Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1756/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2018 č. j. -935 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. února 2018 č. j. -916, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) České republiky (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a .

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl v trestním řízení Městským soudem v Brně (dále jen " městský soud") odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeného trestného činu se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že i přes soudem vyslovený zákaz nakládat s majetkem společnosti, kde byl předsedou představenstva, uzavřel obchodní smlouvu s jinou společností. Stěžovatel podal dne 14. 2. 2018 návrh na obnovu řízení (již několikátý), který městský soud napadeným usnesením zamítl. Stěžovatel dle městského soudu uvádí i v současném návrhu pouze dříve známé okolnosti, které toliko nově interpretuje v kontextu a novějších nálezů Ústavního soudu. Nejde tedy o nové skutečnosti.

3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se plně ztotožnil se závěry soudu městského. Poukázal i na to, že původní návrh na obnovu řízení, který je totožný s tím současným, soudy zamítly, a tento postup potvrdil i Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí nejsou konformní s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

. V souladu s tímto nálezem považuje stěžovatel za nové skutečnosti rozhodnutí civilních soudů, podle nichž neměla být exekuce nikdy nařízena a zákaz nakládat s majetkem tak byl ex tunc neplatný. Soudy se v napadeným rozhodnutích vůbec nevypořádaly s právními závěry Ústavního soudu a ignorovaly tak tím jejich obecnou závaznost. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

5. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel uvedl další judikáty Ústavního soudu, týkající se závaznosti jeho nálezů, a to i pro Ústavní soud samotný. Z toho důvodu stěžovatel očekává, že Ústavní soud v jeho věci rozhodne v souladu s nálezem

sp. zn.

a ústavní stížnosti vyhoví.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

8. Soudy v dané věci shledaly, že stěžovatelův návrh nesplnil ani nejzákladnější podmínku odůvodněného návrhu na povolení obnovy řízení, neboť jím uváděné skutečnosti není možné označit za tzv. novoty. S tímto jejich hodnocením se Ústavní soud plně ztotožňuje, neboť z jednotlivých návrhů a rozhodnutí soudů je zřejmé, že uvedené návrhy byly totožné, pokud jde o výčet nových skutkových okolností. Jejich dopadem na trestní řízení se zabývaly obecné soudy v minulosti a jejich zamítavý postoj přezkoumal Ústavní soud (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Opakovaný přezkum těchto skutečností je pak nepřípustný nejen ze strany obecných soudů, ale rovněž ze strany Ústavního soudu [k tzv. zásadě incidentní retrospektivy judikaturního odklonu srov. zejména nález ze dne 8. 12. 2015

sp. zn.

(N 208/79 SbNU 373)].

9. Toliko pro úplnost lze konstatovat, že pozdější judikatura, případně ani zásadní změna v judikatuře (na rozdíl od skutkových zjištění), není důvodem pro obnovu řízení, resp. novou skutečností, o níž by se úspěšný návrh na povolení obnovy řízení mohl opírat [srov. např. nález ze dne 1. 3. 2004

sp. zn.

(N 31/32 SbNU 281) nebo usnesení ze dne 8. 10. 2015

sp. zn.

]. Závěry nálezu ze dne 20. 6. 2016

sp. zn.

(N 117/81 SbNU 825) tak nemohou zásadně mít žádné normativní účinky v trestním řízení pravomocně skončeném v roce 2009. Navíc v poukazovaném případě neměly soudy možnost vyhovění návrhu odsouzeného uzavřenou, neboť jím předložené skutečnosti nebyly nikdy v minulosti přezkoumány a šlo tedy o skutečnosti opravdu nové. Tak tomu však ve stěžovatelově případě nebylo.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu