Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1056/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti J. G., t. č. ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Tomášem Novotným, advokátem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 91, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2018, č. j. -100, a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. června 2017, č. j. -4138, a proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. června 2015, č. j. -3105, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Havlíčkově Brodě výše uvedeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu podvodu [§ 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona], lichvy ( trestního zákona), křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku [ téhož zákona] a zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku [ a 3 písm. b) ]. Nalézací soud odsoudil stěžovatele k trestu odnětí svobody na čtyři roky do věznice s dozorem, k zákazu specifikované činnosti na čtyři roky, trestu propadnutí popsaných nemovitostí, a uložil mu povinnost nahradit poškozeným způsobenou majetkovou újmu v celkové výši 3 348 732 Kč; se zbytkem svých nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. -3618, odvolání stěžovatel zamítl, k dovolání stěžovatele však Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. prosince 2016, č. j. -110, usnesení krajského soudu zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Následně Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením zrušil celý výrok o trestu propadnutí věci, v ostatním zůstal rozsudek nezměněn a odvolání státního zástupce i poškozeného zamítl. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl.

Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých ústavně zaručených práva zakotvených v , 38 odst. 1 a 40 odst. 3 d (dále jen " "), především práva na zákonného soudce, na spravedlivý proces (práva odepřít výpověď a na provedení zásadních důkazních návrhů, práva na obhajobu a rozhodování podjatou soudkyní).

K právu na zákonného soudce stěžovatel odkázal na původní zrušovací usnesení Nejvyššího soudu i na způsob povolání přísedících. Krajský soud uzavřel, že ač volba přísedících není realizována na základě interního předpisu, je založena na dlouhodobé ustálené praxi; podle stěžovatele však vada nadále trvá, přísedící nebyli zvoleni transparentně a ve věci neměla rozhodovat ani dotyčná předsedkyně senátu. Ta navrhla své vyloučení pro předchozí ingerenci v přípravném řízení (usnesení ze dne 9. dubna 2013, č. j. -2222), které ke stížnosti státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil (usnesení ze dne 30. května 2013, č. j. -2235). S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva je stěžovatel přesvědčen o nesprávnosti postupu soudů (Piersack proti Belgii, Le Compte, Van Leuven a Deš Meyera proti Belgii č. 6878/85 a 7238/75, Delcourt proti Belgii č. 2689/65, Panyik proti Maďarsku č. 12 748/06 a Jindra proti Slovensku č. 46 845/99). Pro trestný čin a zločin křivé výpovědi byl stěžovatel odsouzen v důsledku nesprávného poučení o právu odepřít výpověď - řádným poučením by se vyhnul trestnímu stíhání a následnému odsouzení. Samo posouzení svědecké výpovědi v jiném řízení jako nevěrohodné neznamená, že jde o výpověď nepravdivou, jsou jen založeny pochybnosti. Neprovedl-li soud navržené důkazy (výslech svědka) a zbavil stěžovatele možnosti klást dotazy osobám, zbavil jej práva na obhajobu. Podle stěžovatele orgány činné v trestním řízení rezignovaly na důvodném podezření ze spáchání trestného činu jinými osobami, které v postavení svědků/poškozených křivě svědčily proti stěžovateli, což prokazuje neprovedený výslech svědka.

Účelem zachování práva na zákonného soudce je především záruka jistého (předvídatelného) určení soudu, a to jak instančně, tak i místně. Konkrétní soudce musí být vybrán na základě klíče nezávislého na osobách účastníků - za tím účelem příslušné zákony stanoví příslušnost soudu a požadavky na osoby vykonávající funkci soudce a přísedícího. I v případě, je-li stanoven způsob určení zákonného soudce, existuje možnost moderace zákonných kritérií zákonným způsobem ( y) z důvodu vhodnosti, případně podjatosti soudce (všech soudců konkrétního soudu). Byl-li senát ustanoven způsobem, který stěžovatel považuje za neprůhledný a vzbuzující pochybnosti o vztahu soudců k věci, mohl uplatnit příslušnou procesní námitku podjatosti soudce (přísedícího), což v jisté fázi řízení také učinil. Soudy se jeho věcí důkladně zabývaly a respektovaly procesní pravidla i judikaturu - například nález

sp. zn.

, podle kterého "[n]ení bez dalšího porušením práva na zákonného soudce ... pokud se prvotní přidělování přísedících uskutečňuje z veřejně přístupného seznamu a způsobem, který je racionální, přiměřeně zohledňuje právní i faktické rozdíly v postavení přísedících oproti profesionálním soudcům ... a nezakládá tak důvod k domněnce o libovůli či účelové manipulaci při výběru přísedících. Absence výslovného pravidla pro postup při přidělování přísedících není formálním selháním rozvrhu práce, které by v materiální rovině přímo implikovalo porušení práva na zákonného soudce, nevyžadující konkrétní zkoumání, zda k takovému porušení skutečně došlo".

Stran obsazení soudu prvního stupně, ale i dalších v ústavní stížnosti předestřených námitek, lze zcela a bez dalšího odkázat především na první usnesení Nejvyššího soudu ve věci (č. j. -110), v němž se jimi soud vypořádal ústavně konformním způsobem (i s přihlédnutím k y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod pod ochranou soudní moci). Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí s odkazem na příslušnou judikaturu svou i Ústavního soudu zaobírá možným zásahem do zaručených práv stěžovatele k problematice zákonného soudce (body 50-54), podjaté soudkyně (body 58-62), poučení o možnosti odepřít výpověď (body 86-97).

Opakováním námitek v ústavní stížnosti nezaloží stěžovatel její důvodnost. Ústavní soud nezjistil, že by bylo zasaženo do tvrzeného práva na spravedlivý proces zakotveného v hlavě páté y. Úkolem Ústavního soudu je totiž ochrana proti takovému porušení práv, které je současně zásahem do zaručených základních práv reálně zkracujících účastníka řízení - ne každý postup, který by byl dle běžných zákonů i (procesně) vadný, není zásahem, k jehož řešení by byl Ústavní soud povolán.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu