Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1480/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t.č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Šímovou, advokátkou se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ve své ústavní stížnost stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na svobodu a osobní bezpečnost podle písm. c) a odst. 3 Úmluvy a právo na zákonného soudce podle y.

2. Stěžovatel byl v rámci trestního stíhání vedeného Policií ČR pod spisovou značkou NCOZ-118/TČ-2016-417704 dne 6. 12. 2016 vzat do vazby. Po rozhodnutích o vzetí do vazby a o prodloužení vazby napadeným rozhodnutím předcházejícím krajský soud dne 21. 12. 2017 prodloužil napadeným usnesením vazbu. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal stížnost, kterou 19. 2. 2018 zamítl napadeným usnesením vrchní soud.

3. Stěžovatel vznáší sérii námitek. Zaprvé namítá, že byl nezákonně vzat do vazby, jelikož byl před rozhodnutím soudu zadržen po delší dobu, než umožňuje . Dle stěžovatele o jeho věci dále rozhodoval jiný než zákonný soudce, jelikož rozvrh práce nebyl dostatečně transparentní. Dále stěžovatel uvádí, že neexistují důvody pro jeho držení ve vazbě a že odůvodnění obecných soudů jsou nedostatečná a nepřezkoumatelná. Stěžovatel také uvádí, že je držen ve vazbě pouze na základě hrozby vysokého trestu. Nakonec stěžovatel uvádí, že vrchní soud měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie.

4. Krajský i vrchní soud ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti plně odkázaly na písemná odůvodnění napadených usnesení, přičemž ve svých vyjádřeních neuvedly nová zjištění. Z tohoto důvodu nebyla tato vyjádření zaslána stěžovateli k duplice.

II.

5. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a stížnosti stěžovatele podané k vrchnímu soudu, kterou si Ústavní soud vyžádal, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016).

8. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2016].

9. Ústavní soud se již v minulosti zabýval některými námitkami, které stěžovatel vznáší v této ústavní stížnosti. Vyjádřil se tak k tvrzení stěžovatele, že byl zadržen po delší dobu, než umožňuje (nález

sp. zn.

ze dne 1. 8. 2017, bod 25 a 26; usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2017, bod 13) a k namítanému porušení práva na zákonného soudce (usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2017). I problematikou položení konkrétní otázky Soudnímu dvoru Evropské unie se Ústavní soud zabýval v souvislosti s ústavními stížnostmi stěžovatele (usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2017, bod 28). Všechny tyto námitky Ústavní soud shledal jako zjevně neopodstatněné, v některých případech opakovaně; v současném řízení nemá důvodu tato svá rozhodnutí měnit. Ústavní soud proto pouze pro stručnost odkazuje na tato rozhodnutí.

10. Nově vznesené stěžovatelovy námitky se týkají opodstatněnosti dosud zjištěných skutečností, které mají nasvědčovat, že se uvedeného trestného činu dopustil stěžovatel. Ty stěžovatel ve své stížnosti rozporuje a opakovaně zmiňuje, že soudce ani státní zástupce nejsou řádně seznámeni s podstatou věci a že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, jelikož jsou odůvodněna pouze obecnými odkazy na komplex zajištěných důkazů. Krajský soud v napadeném usnesení odůvodňuje tuto opodstatněnost zčásti odkazem na předcházející usnesení týkající se vazby a v hlavních bodech tyto důvody shrnuje (str. 6-9 napadeného usnesení krajského soudu). Odůvodnění nejeví známky projevu libovůle, svévole a ani právní závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Vzhledem ke skutečnosti, že státní zástupce podal 1. 12. 2017 obžalobu ve věci a 12. 3. 2018 zahájil krajský soud v Ostravě hlavní líčení, lze očekávat brzké rozhodnutí o vině či nevině stěžovatele, jehož součástí bude i vyřešení stěžovatelových námitek; Ústavní soud tak nemůže přisvědčit stěžovateli, že by rozhodnutí o dalším trvání vazby nebylo učiněno řádně s odůvodněním skutečností, které nasvědčují, že uvedený trestný čin spáchal stěžovatel.

11. Krajský soud se ve svém usnesení detailně věnoval i nebezpečí útěku či skrývání se stěžovatele v případě propuštění z vazby (str. 8 napadeného usnesení). Zmiňuje např. vyhýbání se trestnímu stíhání v minulosti, zajištění padělaných cestovních dokladů cizích států s vlepenou fotografií obžalovaného či existenci utajené místnosti, ve které byl stěžovatel zadržen v průběhu domovní prohlídky. Krajský soud se také zabýval hrozícím trestem, který představuje nejen trest, který soud může uložit v případě shledání viny, ale i zbývající částí trestu za předchozí trestnou činnost, který by musel velmi pravděpodobně vykonat, pokud by byl shledán vinným v řízení vedenému proti němu (str. 8 napadeného rozhodnutí). Ústavní soud tedy neshledal, že by bylo rozhodnuto o dalším trvání útěkové vazby čistě z důvodu možného hrozícího vysokého trestu.

12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 26. července 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu