Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
102954.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1013/18
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Petry Laňarové, zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, AK se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018 č. j. 14 Co 440/2017 -63 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 8. 2017 č. j. 46 C 86/2017 -28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokátky a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu "), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že došlo k porušení jejího základního práva na rovnost stran v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listin y a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listin y. Navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 31. 8. 2017 č. j. 46 C 86/2017 -28 rozhodl ve věci Martina Laňara a Ing. Petry Laňarové o návrhu na rozvod manželství tak, že se toto manželství rozvádí a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 16. 1. 2018 č. j. 14 Co 440/2017 -63 tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy České republik y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo učiněno v oblasti rodinného práva. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech (upravených nyní občanským zákoníkem ) přistupuje zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba upřednostnit princip právní jistoty. To se ostatně odráží i v tom, že v těchto věcech není, až na několik zákonných výjimek, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. O takové formy protiústavnosti se však v posuzované věci zjevně nejedná.
6. Stěžovatelka se svojí ústavní stížností domáhala zrušení napadených rozhodnutí na základě tvrzeného porušení základních práv. Stěžovatelka skutečně nebyla vyslechnuta v prvostupňovém řízení. Nicméně tato vada nemůže jít k tíži soudu, který ve věci rozhodoval, ale k tíži stěžovatelky, která se opakovaně k jednání nedostavila. Soud I. stupně její opakovanou omluvu z důvodu zahraniční dovolené nepovažoval za řádnou a včasnou a na základě toho k ní nepřihlédl a jednal v nepřítomnosti stěžovatelky.
7. Nicméně stěžovatelkou vytýkaná vada absence jejího výslechu byla zhojena na úrovni odvolacího soudu. Odvolací soud při jednání doplnil dokazování podle § 213 a § 213a o. s. ř. o. s. ř. výslechem stěžovatelky. Ústavní soud konstatuje, že byla-li potenciální vada řízení takto zhojena, je řízení jako celek třeba podle konstantní judikatury pokládat za spravedlivé. Odvolací soud v těchto souvislostech sice (nadbytečně) zdůraznil platnost systému neúplné apelace pro odvolací řízení, v závěru svého odůvodnění však věcně vzato zhodnotil obsah výslechu stěžovatelky ve vztahu k závěrům, které učinil (body 15, 16 rozsudku). Takové hodnocení již není Ústavní soud, jak výše naznačeno, zásadně oprávněn přezkoumávat.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu