Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1127/18

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti R. L., nyní ve výkonu zabezpečovací detence ve Věznici a u pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, 746 49 Opava, právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2018 č. j. -431 a proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. listopadu 2017 č. j. -416, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doručenou Ústavnímu soudu dne 28. března 2018, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu garantované d (dále jen " "). Porušen měl být též y (dále jen " ").

Dne 12. ledna 2018 zaslala právní zástupkyně stěžovatele stanovisko stěžovatele, k němuž však Ústavní soud nemohl přihlédnout, neboť neobsahovalo žádné ústavně právně relevantní argumenty.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Stěžovatel (dále též "odsouzený") byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále též "okresní soud") č. j. -165 ze dne 5. ledna 2009 uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu bylo uloženo ochranné léčení formou ústavní.

Proti tomuto rozhodnutí podal odsouzený odvolání a Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") usnesením ze dne 12. března 2009 sp. zn. odvolání zamítl. Odsouzený nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal a v současné době vykonává ochranné léčení v ústavní formě.

Odsouzený podal k Okresnímu soudu v Lounech návrh na povolení obnovy řízení. Okresní soud usnesením ze dne 15. listopadu 2017 č. j. -416 návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení zamítl.

Stížnost odsouzeného proti zamítavému usnesení okresního soudu o obnově řízení byla usnesením krajského soudu ze dne 8. ledna 2018 č. j. -431 zamítnuta.

Proti posledním dvěma rozhodnutím obecných soudů, jež návrh na obnovu řízení odsouzeného nepovolily, si stěžovatel podává ústavní stížnost.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, neboť obecné soudy nesprávně vyhodnotily stěžovatelem navržené důkazy a odmítly provést některé z nich, konkrétně výslech svědka J. L., P. a MUDr. Brzka.

Stěžovatel dále namítá hodnocení osoby J. R. obecnými soudy a má za to, že nelze nepřipustit důkaz jen proto, že jej opatří osoba nepříliš hodnověrná.

IV.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 ) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Ústavní soud připomíná, že účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení není přezkoumat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález

sp. zn.

ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513)]. Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález

sp. zn.

ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56].

Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy (již cit. nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

).

V posuzované věci odsouzený uvedl v návrhu na obnovu řízení jako novou skutečnost výslech svědka J. L., M. R., P. P., L. Z., a dále navrhl vypracování nového znaleckého posudku, neboť posudek MUDr. Antonína Brzka považuje za nedostačující pro posouzení otázek viny, trestu a ochranného opatření. Navrhovanými důkazy chtěl odsouzený vyřešit otázku svéprávnosti pachatele, upřesnění skutkového průběhu a otázku sexuální deviace.

Okresní soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení, neboť navržení svědci již byli všichni vyslechnuti u hlavního líčení a soud považoval tyto návrhy za nadbytečné. K návrhům na výslech poškozeného L. Z. a svědka M. R., který měl doprovázet poškozenou k hudební škole, soud konstatoval, že ani výslech těchto svědků nemůže přinést nové skutečnosti. O M. R. nikdo ze svědků vyslechnutých v hlavním líčení nehovořil, a i kdyby doprovázel poškozenou k hudební škole, nemohl vědět o tom, k jakému jednání došlo a jaký byl průběh jednání v budově hudební školy.

Okresní soud tedy konstatoval, že navrhované důkazy nezakládají důvody pro povolení obnovy řízení.

Krajský soud se se závěrem okresního soudu ztotožnil a též nepovažuje předložené návrhy za nové skutečnosti, jež by mohly odůvodnit povolení obnovy řízení.

Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů a nemá, co by jim z ústavněprávního hlediska vytknul.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl.

Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se návrhem na povolení obnovy řízení řádně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily, přičemž rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu