Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2015/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Michala Malíka, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. -87, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská 525/18, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se jako žalobce domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 1 náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku daňového řízení podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, ve znění pozdějších předpisů. Nalézací soud vyhověl žalobě stěžovatele rozsudkem ze dne 2. června 2016, č. j. -49, uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli 43 750 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši 20 570 Kč.

Městský soud v Praze k odvolání vedlejšího účastníka změnil rozsudek soudu I. stupně, žalobu zamítl v plném rozsahu a druhým výrokem uložil žalobci nahradit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 2 400 Kč. Odvolací soud tak rozhodl rozsudkem ze dne 27. února 2017, č. j. -76.

Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. -87, odmítl. Rozhodl tak proto, že dovoláním byl napaden výrok, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a z hlediska dovolacího řízení jde tedy o tzv. bagatelní věc, (napadeným výrokem rozhodnuto o částce 43 750 Kč). Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, neobsahovalo podle dovolacího soudu zákonné náležitosti ( ), a v řízení proto nebylo možné pro jeho vady v uvedeném rozsahu pokračovat.

Proti usnesení Nejvyššího soudu podal stěžovatel včas ústavní stížnost a navrhl jeho zrušení. Podle přesvědčení stěžovatele bylo dovolání v jeho věci přípustné, protože napadl jediný výrok rozsudku Městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o změně dvou výroků rozsudku nalézacího, a podle něj nelze přijmout jiný smysluplný výklad, než že se peněžité částky obsažené ve dvou výrocích musí sečíst. Součet obou částek již referenční hranici 50 000 Kč přesahuje a dovolání bylo podle stěžovatele přípustné.

Ústavní stížnost neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci - s výjimkou námitky nesprávného posouzení hranice bagatelní věci dovolacím soudem, které je podle stěžovatele v rozporu s d.

Ústavní soud přesvědčení stěžovatele nesdílí a pro stručnost odkazuje na odůvodnění dovolacího soudu, v němž je vysvětleno, proč je nutné považovat předmětný spor za bagatelní věc. V rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze spatřovat žádný exces, který by měl ve svém důsledku znamenat porušení práva na spravedlivý proces stěžovatele. Podle§ 238 odst. 1 písm. c) není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Náklady řízení se přitom v právní teorii i praxi považují za příslušenství pohledávky a žádné účelové sčítání požadované jistiny a nákladů řízení, jehož se domáhá stěžovatel, nepřichází v úvahu. Dovolání navíc směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba o 43 750 Kč a stěžovateli uložena povinnost nahradit náklady 2 400 Kč, takže ani součet těchto dvou částek hranici 50 000 Kč nepřevyšuje. Dovolací soud v napadeném rozhodnutí vysvětlil i to, proč se nemohl zabývat výrokem, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Ústavní soud může ve výjimečných případech vyhovět ústavní stížnosti i v bagatelní věci, která však musí mít mimořádné kvantitativní nebo kvalitativní vlastnosti, což není případ věci souzené. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, proto Ústavní soud odmítl stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu