Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2069/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Jana Novotného, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, č. j. -207, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. -176, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a obchodní korporace FAST HYPO, a. s., se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 15. 6. 2018 ústavní stížnost, kterou se podle petitu domáhá pouze zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Podle obsahu směřuje stížnost i proti usnesení dovolacího soudu, takže ji Ústavní soud považuje za přípustnou, řádnou i včasnou.

Stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byla nesprávně vyřešena otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, čímž se rodina stěžovatele, vzhledem ke všem okolnostem případu, cítí značně poškozena.

Žádnou ústavněprávní argumentaci podaná stížnost neobsahuje. Ústavní stížnost je v zásadě jen polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu; stěžovatel není spokojen s tím, jak Městský soud v Praze počítá běh dvouleté subjektivní promlčecí lhůty.

Ústavní soud ovšem není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů. Není zřejmé, v jakém ohledu měla být porušena základní práva stěžovatele, a Ústavnímu soudu nepříslušní "hodnotit právní hodnocení" odvolacího soudu v napadeném rozsudku. Rozsudek Městského soudu v Praze je podrobně odůvodněn a je v něm pečlivě vysvětleno, z jakého důvodu je námitka promlčení vznesená žalovanou (vedlejší účastnicí) důvodná.

Podle závěru odvolacího soudu se znalost poškozených žalobců o výši majetkové újmy a osobě škůdce váže k okamžiku, kdy obdrželi informaci, na jejímž základě si mohli učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná a v jakém rozsudku škoda vznikla. Uvedenou skutečnost se stěžovatel dozvěděl nejpozději v okamžiku doručení oznámení o zaúčtování ceny dosažené vydražením nemovitosti, tj. 2. 10. 2009, a právě od tohoto data běžela subjektivní dvouletá promlčení lhůta k uplatnění jejich případného nároku na náhradu škody. Byla-li žaloba podána až 8. 1. 2014, byla podána opožděně a námitka promlčení je důvodná. Námitku promlčení nelze považovat z principu za něco nemravného a stěžovateli nic nebránilo v tom, aby v duchu zásady "spravedlnost náleží toliko bdělým" podal žalobu dříve. Uvedený právní závěr je pečlivě vysvětlen, rozsudek odvolacího soudu obsahuje srozumitelné odůvodnění, včetně odkazu na relevantní judikaturu. Především však Ústavní soud není oprávněn správnost tohoto závěru přezkoumávat a nahrazovat činnost soudu dovolacího.

Nejvyšší soud své usnesení o odmítnutí dovolání rovněž odůvodnil (byť v zjednodušené formě) a ani v jeho postupu nelze spatřovat porušení žádného základního práva stěžovatele.

Ústavní stížnost je tak zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu