Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 450/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele: V. T., zastoupeného Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. -154, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2016, č. j. -124, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2016, č. j. , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. -124, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2016, č. j. , a to tak, že zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení částky 77 940 Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel (žalobce) neprokázal, že na jeho straně vznikla skutečná škoda, která se projevila ve zmenšení jeho majetkového stavu a která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Policie České republiky.

Žalobci bylo kladeno za vinu, že se dne 18. 8. 2010 podílel na obchodu s pervitinem tím, že jako řidič přivezl svým vozidlem následně odsouzeného k prodejci drog a při silniční kontrole pak byly v jeho vozidle drogy nalezeny. Žalobce byl nakonec zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. , neboť nebylo dostatečně prokázáno, že o účelu cesty a droze věděl. V souvislosti s uvedenou činností bylo zadrženo stěžovateli vozidlo, a ten se domáhal v následném civilním řízení náhrady škody, protože vozidlo nemohl užívat. Stěžovatel však neprokázal, že by v průběhu zajištění vozidla vynaložil finanční prostředky v příčinné souvislosti s obstaráním jiného vozidla, proto mu nevznikla škoda a žaloba byla nakonec zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, kterým se obšírně zabýval Nejvyšší soud v napadeném usnesení, jímž dovolání odmítl. Své rozhodnutí Nejvyšší soud pečlivě odůvodnil, odkázal na bohatou judikaturu, která ve vztahu k předmětné věci existuje, a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu nebyla rozhodnutí nižších soudů překvapivá, judikatura odkazovaná stěžovatelem se na jeho případ nevztahuje, není důvod odchýlit se od ustálené judikatury dovolacího soudu, a dovolání je tedy nepřípustné.

Stěžovatel podal včas ústavní stížnost, ve které uvádí, že byla porušena jeho základní práva zaručená v a d. Stěžovateli nebylo umožněno vykonávat vlastnické právo k vozidlu po dobu tří let, zajištění vozidla nebylo přiměřené, již samotným odebráním vozidla stěžovateli došlo ke zjevnému zhoršení jeho životní úrovně. Podle stěžovatele je při určení výše náhrady škody za (ne)užívání vozidla třeba vyjít z cen nájemného, které v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání obdobných vozidel, bez ohledu na to, zda finanční prostředky vynaložil, a rozhodnutí odvolacího soudu je navíc překvapivé.

Ústavní soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí i připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeným pod sp. zn. a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně nedůvodná, už jen proto, že je svým obsahem v zásadě jen vyjádřením nesouhlasu s napadenými rozhodnutími. Ústavní soud však není další instancí v rámci obecné justice a není oprávněn zkoumat skutkové a právní závěry obecných soudů. Pouze v případě, že obecné soudy rozhodují excesivně či jinak poruší zaručené právo stěžovatele, mohl by napadená rozhodnutí zrušit - k tomu však Ústavní soud nenašel žádný důvod.

Závěry odvolacího i dovolacího soudu jsou v napadených rozhodnutích pečlivě odůvodněny, podrobně vysvětleny a Ústavní soud se s nimi i ztotožňuje, byť to není pro jeho rozhodnutí podstatné. Jak vysvětlily obecné soudy ve svých rozhodnutích, nevzniklo stěžovateli právo na náhradu škody, byť jeho vozidlo bylo zadrženo nezákonně. Stěžovatel neprokázal jeden ze základních předpokladů pro odpovědnost vedlejšího účastníka za škodu, konkrétně existenci majetkové újmy v přesně vyčíslitelné výši. Stěžovatel žádné finanční prostředky na zajištění náhradního vozidla nevynaložil, takže na jeho straně škoda nevznikla a obecné soudy ji nemohly přiznat k náhradě. Na tom nelze spatřovat nic protiústavního a ve zbytku lze odkázat na precizní odůvodnění napadených rozhodnutí.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu