Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2042/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti L. Š., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Pavlem Rufferem, advokátem se sídlem v Hostivicích, Husovo nám. 1702, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2018, č. j. -218, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 9. 2017, č. j. -156, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 10. 2017, č. j. -160, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, a manželů F. N. a R. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností napadá stěžovatel výše uvedená rozhodnutí, kterými podle něj bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku ve smyslu d (dále jen " ") a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále též jeho právo na spravedlivý proces, zaručené mu y a Úmluvy.

Vedlejší účastníci se před obecnými soudy proti stěžovateli domáhali zaplacení částky 49 280 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež stěžovateli vzniklo užíváním pozemků ve vlastnictví vedlejších účastníků bez právního důvodu. Nalézací soud přiznal vedlejším účastníkům částku 7 991,70 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu po uplatnění korektivu dobrých mravů zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud uvedené rozhodnutí změnil a přiznal vedlejším účastníkům částku 41 067 Kč s příslušenstvím. Náhledem krajského soudu nebylo možné korektiv dobrých mravů tak, jak učinil nalézací soud, uplatnit s ohledem na předvídatelnost soudního rozhodování ve smyslu ; existovalo totiž dřívější soudní rozhodnutí, jímž byl vedlejším účastníkům nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve stejném základu za dřívější časové období přiznán v plné výši.

Po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel sám uvádí, že si je vědom úlohy Ústavního soudu jakožto ochránce ústavnosti, kterému nepřísluší revidovat rozhodnutí obecných soudů bez relevantního tvrzení o porušení základních práv a svobod. Dále však nepředkládá žádnou ústavně právní argumentaci, ve stručné ústavní stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a polemizuje s jejich závěry.

Je-li předmětem sporu žalovaná částka, která zakládá důvod nepřípustnosti dovolání pro svou bagatelnost podle , je věc standardně shledávána bagatelní i ze strany Ústavního soudu. Z této zásady existují po přihlédnutí k jedinečným okolnostem každého případu výjimky. I kdyby však Ústavní soud v projednávané věci nepřijal závěr o bagatelnosti věci, nespatřuje v postupu obecných soudů náznak pochybení, který by odůvodnil meritorní ústavně právní přezkum.

Obecné soudy provedly dokazování odpovídající tvrzením a návrhům stran, provedené důkazy zhodnotily v souladu s a právní závěry přijaté v napadených rozhodnutích řádně odůvodnily. Obecné soudy správně uzavřely, že v případě stěžovatele nemohlo být rozhodné, že dotčené pozemky z důvodu výkonu trestu odnětí svobody fakticky neužíval, stála-li na nich stavba v jeho vlastnictví, která vedlejším účastníkům bránila v řádném užívání jejich pozemků. Již okresní soud správně upozornil, že otázka platnosti nabytí vlastnictví k pozemkům, které dříve vlastnil stěžovatel, dražebním příklepem v rámci exekučního řízení, nemohla být v daném řízení posuzována.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu