Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1595/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Marka Všetečky, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, č. j. -158, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. -120, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 6. 2015, č. j. -89, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení a Raiffeisen stavební spořitelny a. s. se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, č. j. -120, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 6. 2015, č. j. -89, a to tak, že zamítl žalobu s návrhem na určení, že smlouva o stavebním spoření uzavřená dne 3. 7. 2002 mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem nezanikla výpovědí ke dni 31. 3. 2014. Nejvyšší soud následně v záhlaví uvedeném usnesením odmítl dovolání stěžovatele, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje ustálené judikatuře (naopak z ní vychází).

Městský soud v Praze dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že výpověď smlouvy o stavebním spoření byla stěžovateli (v procesní pozici žalobce a hmotněprávní pozici účastníka stavebního spoření) řádně doručena, přestože ji převzala jeho babička, která s ním bydlí ve společné nemovitosti, a nikoliv osobně stěžovatel. Uvedeným způsobem se písemnost s výpovědí dostala do dispoziční sféry stěžovatele na adrese jeho trvalého bydliště, a tím byla zásilka řádně doručena. Odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu a vyslovil v napadeném rozhodnutí jiný právní názor než soud I. stupně.

Proti oběma citovaným rozhodnutím podal stěžovatel včas ústavní stížnost, ve které namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d a na pokojné užívání majetku podle dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel především opakuje svoji argumentaci, kterou již uplatnil v dovolání, a vyjadřuje svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu; opakovaně polemizuje se závěrem o řádném doručení výpovědi smlouvy, aniž by uvedl, jakým konkrétním způsobem měla být jeho základní práva porušena.

Zejména napadený rozsudek odvolacího soudu je precizně odůvodněn a je v něm srozumitelně vysvětlen stěžejní právní závěr o řádném doručení hmotněprávního úkonu (jednání). Ústavní soud není další přezkumnou instancí v soustavě obecné justice a není oprávněn "hodnotit právní hodnocení" odvolacího soudu. Podstatné je, že rozsudek Městského soudu v Praze je řádně odůvodněn, vychází z ustálené judikatury k doručování hmotněprávních úkonů a Ústavní soud se s ním ztotožňuje, byť to není pro jeho rozhodnutí zásadní. Také dovolací soud postupoval v duchu pravidel spravedlivého procesu a vysvětlil, jaká je ustálená judikatura k doručování podobných úkonů, z jakých důvodů není dovoláním napadené rozhodnutí způsobilé meritorního projednání, a proč je třeba dovolání odmítnout jako nepřípustné.

Skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, které akceptoval i soud dovolací, nemůže být sama o sobě důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí. Proto Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stížnost zamítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu